Naše příroda, ročník 2015, číslo 1

Některé rostlinné druhy mají za sebou dlouhou, bohatou a nezřídka i velmi pestrou historii. K takovým patří bezesporu i mořena barvířská (Rubia tinctorum).

Sláva a pád mořeny (barvířské)

Text a foto: Jiří Unar

Svým vzhledem připomíná svízel přítulu (Galium aparine), je však ve všech částech robust-nější. Jde o vytrvalou bylinu, s intenzivně červeným článkovaným oddenkem a stejně zbarvenými větvenými kořeny. Každoročně se obnovující větvené lodyhy jsou nejčastěji poléhavé nebo horní částí vystoupavé (jen při pevné opoře vzpřímené), v optimálních podmínkách až kolem 150 cm dlouhé, čtyřhranné, lysé, na hranách tuhými, nazpět obrácenými chlupy silně draslavé. Vždy dva kopinaté až vejčitě kopinaté, špičaté, světle zelené listy a spolu s nimi i stejnotvaré palisty jsou uloženy ve 4–6 četných přeslenech. Také ony jsou opatřeny na okrajích a střední žilce tuhými, k bázi směřujícími chlupy. Žluté květy, objevující se v červnu až červenci, připomínají svojí stavbou květy svízelů, jsou však větší (cca 4–5 mm v průměru), převážně pětičetné (jen zřídka čtyřčetné) a skládají volná, až 30 cm dlouhá, latnatá květenství, vyrůstající na konci lodyh a větví i z úžlabí listů horních přeslenů. Plody, které dozrávají nejčastěji v září, jsou kulovité, dužnaté, černé a dosahují průměru 5–6 mm.

Kořeny i článkované oddenky mořeny barvířské jsou alizarinem nápadně zbarveny do červena. V kultuře byly dobývány každým třetím rokem, kdy obsahovaly barviva nejvíce