Naše příroda, ročník 2015, číslo 2
Ve střední Evropě žije sice jen necelých dvě stě druhů kovaříkovitých brouků (z celého světa je jich dosud známo kolem deseti tisíc), přesto i ty téměř vyčerpávají neobyčejně pestrou paletu způsobů života, s níž se u této skupiny lze setkat kdekoli jinde. Charakteristická je pro ně značná jednotvárnost jejich těl, takže mnoho jich působí na první pohled dojmem, jako by šlo o větší či menší brouky jediného druhu. A jsou-li navíc stejného zbarvení, lze u některých rodů spolehlivě určit příslušnost k jednotlivým druhům pouze prohlídkou rozdílů na kopulačních orgánech pod optikou. Larvy určitých hojných druhů jsou známí škůdci v zemědělství, naopak některé jiné kovaříky považují zoologové za vzácné přírodní památky.
Kovařík rezavý
Text: Mladen Kaděra
Průměrná velikost středoevropských kovaříků (čeleď kovaříkovití – Elateridae) se pohybuje kolem 10 mm. Ty vůbec největší známé druhy žijí v tropech, kde některé dosahují délky až 80 mm. U nás je nejdelší Stenagostus rufus, až 30 mm, vyskytující se v borových lesích, a hned po něm je to kovařík rezavý (Elater ferrugineus), jehož velikost kolísá v rozmezí 17 až 25 mm. Je tak sice o něco menší než S. rufus, zato ale robustnější a na bocích zadní části štítu se zvláště mohutnými, ostře špičatými, kýlnatými rohy.
![](/incimgs2/npr-201502-0004_05_6.jpg)
Kovařík rezavý patří mezi druhy, pro něž jsou charakteristická tykadla pilovitého tvaru. Výraznějšími „pilkami“ se honosí samečci, samičky mají „zuby“ na nich menší a tykadla o něco kratší. Foto Jiří Klváček