Naše příroda, ročník 2015, číslo 4

V celé živočišné říši obecně platí, že prvořadý úkol každého druhu, tj. obnovit populace rozmnožením, je na vyspělejší úrovni u vyšších zvířat. Není tomu tak ale vždy, jak o tom svědčí řada výjimek, a to dokonce i mezi tak „nízkými“ zvířaty, jimiž je hmyz. Biologicky zakódované zvyky jeho některých zástupců totiž velmi nápadně připomínají dlouhou mateřskou péči třeba ptáků či savců. Aniž entomologové vědí, proč se tak v průběhu diferenciace jednotlivých rodů stalo. Jako typický příklad takového chování lze uvést život mnoha druhů převážně tropických brouků rodu Copris, z něhož jeden zástupce zasahuje až na naše území.

Výkalník pečlivý

Text: Mladen Kaděra / Foto: Jiří Klváček

Výkalníka pečlivého (Copris lunaris, brouci listorozí, čeleď vrubounovití – Scarabaeidae) lze na první pohled snadno zaměnit s jemu příbuzným nosorožíkem kapucínkem (Oryctes nasicornis). Bývá ale menší (15–24 mm) a celý je smolně černý. Rovněž jako u nosorožíka je pro něj příznačná výrazná pohlavní dvojtvárnost: sameček má na hlavě (na tzv. klypeu čili čelním štítku, tj. rozšíření přední části hlavy) dlouhý roh, přední stranu štítu jakoby uťatou a téměř pravoúhle vyzdviženou, po jeho bocích s trochu vně vybíhajícími výrůstky (připomínajícími horní část ušních boltců některých savců) a s velkými, hlubokými jamkovitými vtlaky na jejich bázi; samička má roh na klypeu zřetelně kratší a také štít s mnohem méně vystupujícími ozdobami.

Růžek samiček bývá vždy výrazně nižší a také hrboly vpředu štítu jsou méně nápadné