Naše příroda, ročník 2015, číslo 4

Candát obecný (Sander lucioperca) je zástupcem dravého druhu z čeledi okounovití Percidae. Ryba s charakteristicky protáhlým, tmavě pruhovaným tělem, hřbetní ploutvi rozdělenou na dvě časti a čelist s tzv. psími zuby. Nejen mezi rybáři je candát oblíben pro svou vysokou kvalitu masa. Pozornost však pouta hlavně jeho tajemnost. Nenajdeme totiž mezi našimi rybími druhy jiny, který by vynikal vice v náladovosti a nevyzpytatelnosti, jako právě candát. Co se candátí aktivity a zásad jeho lovu týká, tak již selhala spousta rybářských teorii o vazbě na změnách či stálosti počasí, fázích měsíce, teplých či studených nocích. I ti nejzkušenější lovci před candátem kapituluji a musí pokorně přiznat, že úlovky candáta jsou více méně náhodné a spíše pomyslnou odměnou rybářského štěstí.

Candát, pruhovaný přízrak z hlubin

Text: Bohuslav Opravil / Foto: Rostislav Procházka

Co se o candátovi ví bezpečně? Oproti kaprům je rybou s výrazně vyššími nároky na kvalitu životního prostředí. Candát vyžaduje vodu bohatou na kyslík, v létě nepřehřívající se, upřednostňuje tvrdé nezabahněné dno s četnými překážkami, zlomy dna s velkými kameny a potopenými stromy. Candát je relativně světloplachý, proto vyhledává raději hlubší partie vod. Je tedy logické, že nejčastějšími lokalitami s početnými populacemi candátů jsou především přehrady, štěrkopísková jezera a velké řeky. V těchto lokalitách se candáti zpravidla zdržují v nejhlubších místech a na lov vyplouvají nejčastěji až během soumraku. Loví drobné ryby a nebo sbírají i raněné, nemocné a uhynulé kusy přiměřené velikosti. Proto si candát vysloužil pověst zdravotního uklízeče.

Candátí samec v pozici nad hnízdem, během „ovívaní“ a čištění jiker