Naše příroda, ročník 2015, číslo 5

Uplynula půlka září a mě to opět nesmírně láká do mých milovaných křivoklátských lesů. V tento čas totiž probíhá říje jednoho z našich nejatraktivnějších lesních obyvatel, často také nazývaného jako „král lesa“ – jelena lesního (Cervus elaphus). Doma rychle balím několik nezbytností a v pozdním odpoledni již vysedám v centru Křivoklátska – ve Skryjích.

Křivoklátskými hvozdy za jelení říjí

Text a foto: Marek Mejstřík

Rána nemůžu dospat a vyrážím hodinu před rozedněním. Tu a tam se ozve zatroubení jelena, ale všichni jsou příliš daleko. Celý den se snažím najít místo, na kterém se jeleni zdržují, ale zatím bez úspěchu. Odpoledne mi zpříjemňuje setkání se silně ohroženým obojživelníkem- mlokem skvrnitým (Salamandra salamandra). Mlok je na Křivoklátsku celkem hojný, zvláště v deštivých dnech můžeme tyto krasavce zahlédnout v okolí potoků, ale kolikrát i vysoko ve stráních – daleko od nejbližší vody. Na vodu je totiž vázán pouze na jaře, kdy vyhledává klidné tůňky nebo pomalu tekoucí potoky, ve kterých pak samička klade do vody již vyvinuté larvy. V suchých dnech se mloci schovávají v různých skalních štěrbinách a za potravou, kterou tvoří zejména žížaly, různí plži, červi a drobný hmyz se vydávají až po setmění. Výstražné žluto-černé zbarvení upozorňuje na jeho jedovatost, proto nemá téměř žádného přirozeného nepřítele. Největším nebezpečím je pro něj – jako i pro mnoho jiných druhů – člověk.

Poslední ohlédnutí jelena desateráka, než důstojně odkráčel do houštiny
(clona f 4, čas 1/100 s, ISO 800)