Naše příroda, ročník 2015, číslo 6

Setkávat se na polních či lesních cestách s některými z velkých střevlíků bývalo ještě v nedávné minulosti zcela běžné. Jejich dnešní početnost to ale už nijak často neumožňuje. Zvláště pak se to týká druhů obývajících nížiny a pahorkatiny, naštěstí méně těch horských. Střevlíci (u nás a na Slovensku jich nyní žije kolem třiceti druhů) totiž velmi negativně reagují na agrochemikálie (umělá hnojiva a pesticidy), jež se právě v nižších polohách používají častěji než jinde. Jako typický příklad lze uvést silné prořídnutí populací velmi známého střevlíka měděného (Carabus cancellatus), dříve druhotně rozšířeného a hojného v krajinách polí téměř celé Evropy. Někdy ale populace střevlíků zdecimují i jiné trvalé vlivy. Tak se to stalo i v případě dvou našich poddruhů střevlíka lužního, snad nejozdobnějšího středoevropského střevlíka a v oblastech jeho výskytu na českém území už kriticky ohroženého. Ve třech kategoriích ohroženosti – kriticky ohrožený, silně ohrožený a ohrožený – je u nás chráněno třináct druhů rodu Carabus.

Text: Mladen Kaděra

Hned po střevlíku kožitém (Carabus coriaceus), dosahujícím délky až 42 mm, je střevlík lužní neboli mřížkovaný (C. clatratus auraniensis, čeleď střevlíkovití – Carabidae) druhým naším největším: 28–38 mm. Tento poddruh je mohutnější než další žijící ve střední Evropě: C. clatratus clatratus (tzv. nominotypický poddruh), jenž je menší (27–30 mm) a jehož recentní výskyt je u nás už velmi nejistý (patrně naposled byl zastižen v r. 1995 v dolním Polabí)...

I když střevlík lužní není vodním broukem v pravém smyslu, přesto vodu miluje, rád po mokřadním terénu pobíhá a někdy pod vodou hledá také potravu. Na snímku je sameček s rozšířenými články chodidel předních noh.
Foto Petr Mückstein