Naše příroda, ročník 2016, číslo 1

Mokřad je podmáčené území, přes které suchou nohou neprojdete. Ani voda ani souš... Na první pohled nic moc, řekl si člověk minulého století. A protože se mu vodou nasáklý terén nedařilo zemědělsky obdělávat ani jinak využívat, jal se ho ve velkém přeměňovat na pole a lesy. Co zbylo, povětšinou znečistil. Poškozené mokřady však začaly strádat, zanikat a prakticky nám z krajiny vymizely. Nyní vynakládáme obrovské úsilí na jejich záchranu. Pomozte i vy. Mokřady nám stojí za to!



Text: Alena Říhová


Dnes mokřady patří k celosvětově nejohroženějším ekosystémům a my bohužel zpětně zjišťujeme, že jejich roli v přírodě jsme velmi podcenili a jejich obrovský potenciál jsme nedokázali využít. Ba naopak, nešetrným zacházením s krajinou jsme je téměř zlikvidovali a teď se nám to vrací i s úroky. Někde se nám krajina doslova přehřívá, jinde ji sužují ničivé povodně, půdu brázdí eroze, živiny jsou z ní ve velkém vyplavovány do povrchové vody (čímž ji znečišťují) a o mnohých mokřadních rostlinách a živočiších si příští generace budou zřejmě už jen číst. Nyní se musíme s katastrofickými následky svého činění popasovat a tak vynakládáme horentní sumy na záchranu posledních střípků mokřadů. Snad ještě není pozdě...


Tovačovské rybníky (rybniční soustava z 16. století byla v 18. století odvodněna a přeměněna na ornou půdu, teprve v polovině 20. století byly čtyři z původních devíti rybníků obnoveny) na Moravě. Hnízdí i protahují zde ptáci a je opravdu na co se dívat.
Foto Čestmír Číhalík





« Návrat zpět »