Naše příroda, ročník 2017, číslo 2

Uvažovali jste někdy, který hmyz je u nás nejhojnější? Před časem nás touto otázkou překva¬pil náš vnuk a uvedl nás do nemalých rozpaků. Seděli jsme pod rozkvetlou meruňkou, která zrovna hučela včelami, čmeláky, různými mouchami a dalším hmyzem, který ji považoval za vítané občerstvení v jinak ještě dosti holé zahradě. První, co nás v té chvíli napadlo jako odpověď, byly včely, ale naštěstí jsme si uvědomili, že to asi nebude tak jednoduché. Taková odpověď by byla asi na stejné úrovni, jako bychom za letního večera na hrázi jihočeského rybníka řekli, že nejhojnějším hmyzem u nás jsou komáři. Začali jsme proto poněkud mlžit a otázku rozvádět do více rovin s tím, že odpovědi budou různé, když se budeme ptát po po¬čtu u nás žijících druhů určité skupiny hmyzu, či po počtu jedinců určitého druhu, a také, že se ještě ani vědci nedohodli, kolik kterého hmyzu u nás vlastně žije.

Text a foto: Hana a Vladimír Motyčkovi

Zdánlivě jednoduchá otázka nám však nedala spát, takže jsme nejprve začali pročesávat internet a když jsme tam žádné důvěryhodné informace nenalezli, tak jsme zamířili do knihovny. Nejrůznější publikace o hmyzu, kterých jsme prolistovali několik desítek kilogramů, nám sice poskytly množství čísel, která se ale tak rozcházela, že jsme se ujistili, že alespoň ve třetí části naší nejasné odpovědi jsme měli pravdu. Problém je tak trochu i v tom, že starší publikace se nedají pro srovnávání příliš použít, protože naše republika se před nedávnem rozdělila na dva samostatné celky. I když Slovensko není příliš rozsáhlé, dotýká se již jiných zoogeografických oblastí než Česká republika, a tak jsou počty druhů hmyzu u některých skupin značně rozdílné. A autoři starších publikací si samozřejmě nepřidělávali práci tím, že by uváděli počty druhů zvlášť pro České země a zvlášť pro Slovensko. Nakonec jsme jako základ pro naše srovnání vzali publikaci Příroda České republiky, kterou v roce 2007 vydalo nakladatelství Academia. Zdála se nám dostatečně čerstvá a značka nakladatelství dávala záruku, že uvedené počty nebudou autoři střílet od boku. A zde jsou výsledky: chvostnatky (Microcoryphia) 6 druhů, rybenky (Zygentoma) 4, jepice (Ephemeroptera) přes 100, vážky (Odonata) 72, škvoři (Dermatoptera) 7, švábi (Blattodea) 11, kudlanky (Mantodea) 1, pisivky (Psocoptera) asi 70, třásnokřídlí (Thysanoptera) asi 240, Phthiraptera asi 370 (řád nemá dosud české jméno a zahrnuje zrušené řády všenek, vší a všiváků), polokřídlí (Hemiptera) asi 2 500, pošvatky (Plecoptera) asi 110, rovnokřídlí (Orthoptera) 94, blechy (Aphaniptera) asi 80, brouci (Coleoptera) asi 6 100, dvoukřídlí (Diptera) přes 7 780, blanokřídlí (Hymenoptera) asi 6 400, motýli (Lepidoptera) asi 3 400, srpice (Mecoptera) 10, síťokřídlí (Neuroptera) více než 80, dlouhošíjky (Raphidioptera) 10, řásnokřídlí (Strepsiptera) 12, chrostíci (Trichoptera) přes 240, střechatky (Megaloptera) 4.

Paličatka pruhovaná (Abia fasciata) má, jak
již název napovídá, paličkovitě rozšířená tykadla
a přes křídla a první články zadečku se jí
táhne světlý proužek. Samci se vyskytují velmi
vzácně, se samicemi se setkáme nejčastěji na
lesních okrajích zarostlých křovinami. Samice
se pravděpodobně mohou rozmnožovat i partenogeneticky.
Housenice se vyvíjejí nejčastěji na
různých druzích zimolezů. Dospělci dorůstají
délky 9–11 mm, živí se nektarem a pylem, létají
od května do srpna.