Naše příroda, ročník 2017, číslo 3

Devastace lesů není problémem jen v tropických oblastech. Podobným tempem dochází k ničení např. severských lesů v tajze. Ačkoli v České republice lesů naopak přibývá (mezi lety 1990–2010 o 35 000 ha), nejsou na tom české lesy příliš dobře; jejich zdravotní stav patří k nejhorším v Evropě. Přitom ve vývozu surového dříví patří ČR mezi evropskou špičku.

Text a foto: Denisa Mikešová

Změněná tvář pralesů

Před příchodem člověka pokrývaly většinu území České republiky pralesy. V nížinných pralesích převládaly duby, ve vyšších polohách buky s jedlemi, smrky rostly jen v nejvyšších oblastech a tvořily horní hranici lesa. V pralesích samozřejmě rostlo také množství dalších stromů: lípy, jasany, jilmy, olše, javory, habry, borovice, tisy a další druhy dřevin. Po příchodu člověka začal les postupně mizet. Nárůst obyvatelstva a s ním i stoupající nároky na dřevo vedly k postupné devastaci lesů, jelikož se nikdo nestaral o jejich obnovu. Lesy mizely tak rychle, že již kolem roku 1350 dal Karel IV. vypracovat zákoník na ochranu lesů (Maiestas Carolina). V platnost sice nikdy nevstoupil, ale stal se vzorem pro lesní řády vydané později velkými vlastníky lesů (v 18. století za vlády Marie Terezie), které mimo jiné upravovaly těžbu dřeva a zejména přikazovaly zalesňování vytěžených míst. Bohužel původní smíšené lesy byly postupně nahrazeny na většině území smrkovými a borovými monokulturami. Byla to jediná možná cesta, jak za relativně krátkou dobu vypěstovat kvalitní užitkové dřevo, nasytit hlad po této surovině a také zvýšit výnos ze zdevastovaných lesních majetků.

Medvěd hnědý