Naše příroda, ročník 2017, číslo 4
Ještě v padesátých letech minulého století býval sýček obecný spolu s puštíkem naší nejrozšířenější sovou. Dnes se jedná o kriticky ohrožený druh, který se Česká společnost ornitologická rozhodla zachránit.
Text a foto: Denisa Mikešová
Nesýčkujme…
Podle údajů České společnosti ornitologické (dále jen ČSO) zbývá v celém Česku posledních 100–130 párů sýčka obecného (Athene noctua). Celkový pokles populace tak v posledních desetiletích přesahuje 90 %, a pokud něco rychle neuděláme, sýčci brzy na našem území vyhynou. Katastrofální úbytek sýčků má několik příčin. Nejvýznamnější jsou především razantní změny ve struktuře krajiny a v hospodaření v ní. Značně nežádoucí je ustavičné používání chemie, zejm. rodenticidů a insekticidů, které snižují potravní nabídku (sýček se živí převážně drobnými hlodavci, hmyzem a žížalami) a samozřejmě i úbytek doupných stromů (sýček hnízdí v dutinách). Sýčci jsou také ohrožováni rekonstrukcemi budov spojenými s uzavíráním půdních prostor a různých dutin (větracích otvorů). Určitě nesmíme opomenout ani zbytečné nástrahy, které na drobné sovy i další živočichy mohou v okolí lidských sídel čekat, např. různé šachty a roury s vyústěním pod zem (po hladkých, kolmých stěnách nedokážou živočichové vylézt ven a hynou; proto je potřeba vývody všech takových potenciálních, byť neúmyslných, pastí opatřit pletivem). Nezanedbatelná není ani stále větší hustota silniční dopravy. Sýčci totiž otevřená prostranství přelétávají nízko nad zemí, takže srážka s jedoucím automobilem je velmi pravděpodobná. Mladí ptáci rovněž doplácejí na vysoký počet domácích koček a psů, kteří je mohou po vylétnutí z hnízda ulovit. Hnízdo může vyplenit také kuna skalní. Proto záchranná akce ČSO nebude snadná, každopádně nejdůležitější je, že příčiny sýččího vymírání jsou známé.
![](/incimgs2/npr-201704-0010_05_6.jpg)
Sýček, jako většina našich sov, hnízdí ve stromových dutinách