Naše příroda, ročník 2017, číslo 5

Kromě páchníka hnědého, o němž jsem už v Naší přírodě psal, jde rovněž o dalšího listorohého brouka, pomocí něhož se zoologové snaží prosazovat ochranu vzácného středoevropského hmyzu, a to o chrobáka jednorohého. Jako kriticky ohrožený či jako druh v zájmu evropských společenství v souvislosti s vytvářením soustavy Natura 2000 jej uvádí nejen naše, ale i legislativa Evropské unie ve Směrnici Rady č. 92/43/EEC (o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin). Poněvadž ale už téměř dvě desítky let nebyl u nás v místech v minulosti sice velmi sporadického, přesto ale pravidelného výskytu zastižen, je nyní „oficiálně“ považován za nezvěstného. Nedávno však byl unikátně zjištěn na jeho pravděpodobně dosud neznámém jihomoravském nalezišti, a proto tam nelze vyloučit další budoucí nálezy.

Text: Mladen Kaděra

Třeba se stane právě vám, že se s chrobákem jednorohým (Bolbelasmus unicornis, brouci listorozí, čeleď chrobákovití – Geotrupidae) setkáte na některém ze zbytků stepních strání jihu Moravy, aniž byste se speciálně zabývali entomologií. Je 12–15 mm dlouhý a jako všichni jemu příbuzní chrobákovití polokulovitého těla. Celý je jednobarevně načervenale hnědý, vespod a na části noh s dlouhým ochlupením. Vnější okraje předních holení jsou ozubené (přizpůsobené ke hrabání v zemi). Stejně jako třeba u výkalníka pečlivého (Copris lunaris) jsou hlava i štít rozdílného tvaru u obou pohlaví: zatímco sameček má přibližně první třetinu štítu kolmo zkosenou s dvěma vtisky, několika bočními tupými výrůstky a na hlavě krátký, na bázi široce nasazený roh, samička má na hlavě jen malý hrbolek a v přední části štítu uprostřed pouze krátkou příčnou lištu. Je široce rozšířen ve většině zemí Evropy, přesto z některých, např. V. Británie, Polsko, Německo, jež leží daleko od centra jeho rozšíření v panonské oblasti, jsou známé pouze sporadické nálezy, pocházející ze zjevně už velmi slabých tamních populací. I když ani v jižnějších krajinách, například v Maďarsku či Rumunsku, kde žije na četných lokalitách, jej nikdy nebylo možno označit za vysloveně hojný druh. U nás to vždy byl brouk hlavně jihovýchodní a krajně vzácně střední Moravy, ačkoli ze začátku 20. století se dokonce dochovala poznámka o nálezu jediného brouka v okrese Nymburk. Od té doby ale už v Čechách žádný další zaznamenán nebyl. Na Moravě byl nejčastěji nalézán v jihovýchodní části (Břeclavsko, Hodonínsko), ale vždy, i po mnoha letech pozorování, to byly jen desítky jedinců, nikdy hojněji. Všude tam šlo o osluňované sprašové terasy tzv. rostlého terénu, tj. zemědělsky s velkou pravděpodobností ani v minulosti nevyužívané, nadto nejvýše s velmi řídkým porostem nízkých keřů a nestíněné stromovým patrem. Velmi často to jsou stepní až lesostepní partie pod dubovými lesíky. Na Slovensku jsou taková místa častější a rozsáhlejší než u nás, a proto tam nejvíce jeho stanovišť bylo a dosud je v okolí Štúrova, v CHKO Cerová vrchovina a v NP Slovenský kras. I když i tam nebyl na některých stanovištích už dlouho pozorován.

Samička má štít vpředu jen mírně zploštělý s hořejším ohraničením zřetelnou lištou, zatímco hlavu jí zdobí pouze velmi nízký hrbolek. Foto Aleš Sedláček