Naše příroda, ročník 2017, číslo 6
Rybáka obecného si na dálku můžeme docela lehce splést s rackem chechtavým. Ovšem máme‑li možnost si ho lépe prohlédnout, zjistíme hned několik znaků, kterými se rybák od svého příbuzného liší.
Text a foto: Přemysl Pavlík
V první řadě je to ocas. Racek ho má pěkně rovně zastřižený, u mladších ptáků černě olemovaný, rybák naproti tomu hluboce vykrojený. Černá čepička na hlavě rybáka pokrývá pouze temeno a zátylek, kdežto rackovi čokoládově hnědá maska kryje celou hlavu i s hrdlem a tvářemi. Rovněž postavou se oba ptáci liší. Rybák je štíhlejší, má v poměru k tělu delší křídla a létá lehčeji a obratněji než racek. Nejspíše ho můžeme spatřit někde nad tichou zátokou rybníka nebo řeky třepetat se ve vzduchu na jednom místě, s rudým zobákem namířeným přímo dolů, a pátrat po drobných rybkách. Když nějakou zahlédne, spustí se jako šíp k hladině, na okamžik zmizí pod vodou, a pak buď spokojeně odlétá s kořistí v zobáku, nebo kousek poodletí a pokračuje v lovu. Nejlépe se však rybák i na dálku prozradí svým hlasem. Jeho táhlé, naříkavé, docela příjemně znějící „kiééérrr“ si s pronikavým skřehotem a vřeštěním racka splést nemůžeme. Poměrně řidčeji se na našich rybnících objeví i kolonie o něco menších rybáků černých. Na jaře jsou převážně černí, během léta však postupně černou barvu ztrácejí. Obvykle poletují jako vlaštovky nízko nad rybníkem, sbírají hmyz z vodní hladiny, a jen zřídka se částečně i potopí za drobnou rybkou. Jednoduchá plochá hnízda z několika rákosových stébel si zakládají na plochých bahnitých březích a ostrůvcích, takže při silnějším vlnobití často přijdou o násadu. Během náhradního opakovaného hnízdění pak rybáci ztrácejí svou černou barvu již během sezení na vejcích. Rybáci obecní hnízdí rovněž v malých koloniích, na stejných místech a podobným způsobem. Nejraději na holých nebo jen málo zarostlých ostrůvcích, nebo na plovoucích bažinkách při okrajích rybníků. V květnu v jejich jednoduchých hnízdech nalezneme ponejvíce tři nazelenalá, tmavě kropenatá vajíčka.
Rybáci mají dlouhá, zašpičatělá křídla, která při dosednutí nechávají chvíli roztažená nad sebou. Protože rybáků na našich rybnících značně ubývá, místy pro ně ochránci budují plovoucí ostrůvky, které rybáci obecní ochotně obsazují a používají k zahnízdění