Naše příroda, ročník 2017, číslo 6

Fotopastičky nejsou dílem nudy jednoho deštivého odpoledne, ale projekt, který nosím v hlavě už několik let, ale s větším úsilím jsem se do něj vrhnul až na přelomu roků 2016/17 a musím říct, že mě to děsně chytlo.

Text a foto: Vladimír Čech ml.

Co to je?

Ti bystřejší už vědí, že se jedná o fotografický projekt, ale nejspíš ještě netuší, že je zaměřený na zachycení přírody a divokých zvířat vskutku unikátním pohledem. Za pomoci tzv. DSLR1 fotopastí fotím ve volné přírodě jinak prakticky neviditelná, plachá a často velmi vzácná zvířata. Nejen když to světlo dovolí, ale i v noci, a to takřka „na dotek“ použitím krátkého, širokoúhlého ohniska. Určitě znáte klasické fotopasti, používané např. k monitorování zvěře nebo hlídání majetku. Jsou zdrojem cenných informací, ale obrazová kvalita je špatná a to obzvlášť v noci, což je u fotografování živočichů s převážně noční aktivitou docela problém. Proto jsem se rozhodl sestavit si pastičku(y) vlastní a pomocí klasické zrcadlovky, pohybových senzorů a externích světel si doslova stavím fotografické studio uprostřed lesa. Nebudu si přivlastňovat cizí nápady, tato technika rozhodně není mým patentem, už desítky let je používána těmi nejlepšími. National Geographic a fotografové jako Michael „Nick“ Nichols a u mě především Steve Winter tuto cestu dotáhli k pomyslné dokonalosti. Dnes je tento alternativní styl focení stále dostupnější a ve světě čím dál tím populárnější, nicméně vlastnit techniku a mít výsledky jsou dva odlišné světy.

Divočák – první povedený snímek z mé nově vybudované fotopasti. Asi také proto je to jeden z mých vůbec nejoblíbenějších