Naše příroda, ročník 2018, číslo 2

V úvodní části tohoto krátkého seriálu jsem prozradil svoji hlavní pohnutku, proč jsem s Fotopastičkami1 začal. Kdo četl, ví, že tvorem, kterého jsem chtěl od začátku zachytit nejvíce, byl rys.

Text a foto: Vladimír Čech ml., www.fotopasticky.cz

Je tomu už delší čas, co se rys ostrovid celkem běžně vyskytoval v lesích po celé Evropě a na Sibiři. Hlavní příčinou, proč tomu tak už dnes není, a proč rys na mnoha původních územích téměř vymizel, je samozřejmě a bohužel člověk. Rys žije velice skrytým životem a málokdy se během dne odváží opustit ochranný kryt lesa či křovinatého porostu, kde odpočívá, ale i číhá na svou kořist.

Velikost oblasti, tzv. domovského okrsku rysa, dosahuje v různých oblastech několik stovek až tisíců kilometrů čtverečních v závislosti na tzv. úživnosti a může se měnit i během roku. V době páření se zvětšuje, naopak samice vychovávající koťata má teritorium menší. V České republice navzdory vhodným podmínkám rys trvale osidluje pouze Beskydy, Šumavu a Pošumaví. Jeho stav se odhaduje na cca sedm desítek dospělých jedinců, podle posledních zpráv zdejší populace spíše stagnuje. Asi si tedy dokážete představit, že pozorovat, natož fotografovat naši největší kočkovitou šelmu nebude vůbec nic jednoduchého.

Samozřejmě existují případy setkání rysa s člověkem, a to i u nás, nicméně jsou to z 99 % naprosto náhodná střetnutí, která zpravidla netrvají příliš dlouho. Kromě těchto záblesků tu máme i snímky z klasických fotopastí, určených zejména pro monitoring, nicméně kvalitních fotografií skutečně divokého rysa ostrovida ve vysokém rozlišení je v celé Evropě jako šafránu. Z pohledu fotografa zvířat a divoké přírody Vás takové informace mohou buď utvrdit v myšlence, že to prostě nejde, anebo v tom, že je třeba na to jít jinak, např. právě pomocí Fotopastiček1. Šance nikdy nebude příliš vysoká, nicméně pro mě osobně bylo vskutku osvobozující zjištění, že „to nejde“ je i tady pouze mýtus.

Mladý kocour zvědavě zkoumá jeden z blesků.