Naše příroda, ročník 2018, číslo 4

Snad všichni si z dětství pamatujeme úžasnou říkanku „Polámal se mraveneček“. A tak zřejmě nikoho nepřekvapí, že mravenci jsou fit jedině na cukerné dietě. Proč se ale bez cukrátek neobejdou a kam vlastně chodí mlsat, ví už jen málokdo. A tak hurá na exkurzi k mravencům, na níž se to dozvíte všichni.

Text: Alena Říhová / Foto: David Říha

Ne nadarmo se o pracantech říká, že jsou pilní jako mravenečci. Ti se za celý den nezastaví, natož aby zaháleli. Od rána do večera staví a udržují hnízda, pendlují za potravou, pečují o své děti i podnájemníky a chrání je jako oko v hlavě. A tak není divu, že je jejich energetický výdej enormní.

Mravenci musejí energii průběžně doplňovat čerpáním účinného paliva. A tím je bezesporu cukr. Jenže ten umějí na naší planetě svépomocí vyrobit jenom autotrofní rostliny. A to nejen pro potřeby své, ale i všech ostatních heterotrofních tvorů, kteří na nich zůstávají výživově závislí. A tak i Ferda cukr získá jedině z potravy.

Většina mravenců dnes už ví, že zdaleka nejvýhodnějším způsobem, jak si zajistit stálý přísun paliva, je stát se farmářem a chovat užitkový hmyz. Ten jim pak ve velkém produkuje sladkou medovici, podobně jako dojnice mléko. A tak se medovice stala nosnou složkou mravenčího jídelníčku.

Mravenci téhož rodu (např. Lasius) a dokonce i druhu chovají různé mšice. Mravenec hnědý (L. brunneus) a brvnatka klenová (Periphyllus acericola).