Naše příroda, ročník 2018, číslo 4

Procházka květnatou loukou, kdy si vlídný vánek pohrává s klasy trav, s jemně vyhlížejícími lučními zvonky, se střapatými kohoutky i bílými úbory kopretin snad okouzlí každého z nás. K tomuto obrazu letní pohody neodmyslitelně patří i cvrčení kobylek, bzukot včel a čmeláků, kteří pilně přelétávají z květu na květ, barevní brouci – snad nejvíce kovově lesklí zlatohlávci – pasoucí se v květenstvích, drobní pavoučci běžníci se svou úžasnou schopností měnit zabarvení těla podle barvy hostitelského květu, četné nenasytné housenky a samozřejmě motýli.

Text a foto: Denisa Mikešová

Šumění a rej pestrobarevných křídel patří bezesporu k estetickým přírodním zážitkům, jež si můžeme na Zemi vychutnávat. Více než 120 tisíc popsaných druhů motýlů představuje skupinu hmyzu, která určitě stojí za zastavení se a povšimnutí. V mírném klimatickém pásmu sice chybí obrovské tropické formy motýlů, při pohledu na něž se nám tají dech, ale na druhou stranu všichni dobře víme, že i naši – sice menší – motýli jsou prostě krásní.

Jen pro zajímavost naši republiku s námi obývá 143 denních motýlích druhů, což je zhruba třetina z celkového počtu českých motýlů (zbylé dvě třetiny létají v noci). Poletují od časného jara do podzimu a oživují rozkvetlé zahrady, louky, lesy i hory. Citronově žluté samečky žluťásků řešetlákových či pestré babočky s velkými oky na křídlech pozná asi každý z nás. Ale co ti ostatní, kteří poletují kolem nebo jen tak posedávají na klasech trav či dlouhým sosáčkem pijí sladký nektar z květů? Rezaví, modří a oranžoví i ti se síťovanými křídly…

Modrásci černolemí