Naše příroda, ročník 2018, číslo 4

Králický Sněžník je třetím nejvyšším pohořím v naší republice a zároveň je plošně nejmenším. I přesto nám nabídne vše, co od hor očekáváme. Pestré podhůří plné života i vrcholy se smrčinami, rašeliništi a hlubokým tichem, které naruší jen šumění větru v korunách stromů.

Text a foto: Lukáš Kukal

Nejvyšším vrcholem, podle kterého je nezvykle pojmenováno celé pohoří, je Králický Sněžník (1423,7 m n. m.). Při pohledu shora vypadá tato hora opravdu zvláštně. Vrchol se na severní polské straně rychle rozpadá do několika menších vrcholků a záhy mizí v rovině, kdežto na našem území se směrem k jihu rozrůstá ve vysokohorské hřbety, připomínající silné kořeny rozdělené do dvou hlavních částí, mezi nimiž protéká řeka Morava pramenící právě kousek pod hlavním vrcholem.

První západní hraniční část hřebene nese vrcholy Malý Śnieźnik (1338 m n. m.) a Klepáč (1144 m n. m.) a končí u Prostřední Lipky. Druhá část, tzv. Mokrý hřbet, je výrazně větší a mohutnější. Pod vrcholem Sušina (1321 m n. m.) se dále dělí od západu na východ na tři jižním směrem protáhlé hřbety, které jsou vymezeny vrcholy Podbělka (1307 m n. m.) a Chlum (1116 m n. m.), Souš (1224 m n. m.) a Srázná (1074 m n. m.), Tetřeví hora (1251 m n. m.) a Šindelná (1195 m n. m.).

Tyto hřbety končí u vesnice Malá Morava. Poslední z nich se pak dále východním směrem pozvolna svažuje do malebného podhůří Králického Sněžníku až k řece Krupá, která protéká Starým Městem pod Sněžníkem a kousek nad Hanušovicemi na jihu se vlévá do Moravy. Možná jste si už teď všimli jedné zvláštnosti. Králický Sněžník má totiž z našich pohoří nejvyšší střední nadmořskou výšku (930,9 m n. m.) a nejvyšší střední sklon svahů 15°.

Severní polská část Králického Sněžníku