Naše příroda, ročník 2018, číslo 5

Sopky v souvislosti s naší domovinou evokují obvykle představu Českého středohoří, západních Čech, možná i Nízkého Jeseníku. S Krušnými horami si však ani lidé znalí přírody sopky obvykle nespojují. Přitom je jich tady docela dost a všechny jsou mimořádně zajímavé. Pocházejí ze stejné rodiny neogenních vulkánů, které přispívají k velké atraktivitě a přírodnímu bohatství severočeské a západočeské přírody a krajiny.

Text a foto: Martin Janoška

Krajina náhorních plání Krušných hor se vyznačuje značnou plochostí a každý terénní výčnělek je tu nápadný a budí pozornost. Proto nejedna krušnohorská sopka nese název „špičák“, byť má většinou k opravdové špičatosti poměrně daleko. Nejznámější je Božídarský Špičák, který zaujímá mezi našimi sopečnými vrchy významné prvenství: se svou nadmořskou výškou 1115 m je nejvýše položeným neovulkanickým sukem na území celé České republiky.

Božídarský Špičák u Božího Daru má podobu zalesněné oválné kupy a je považován za povrchový zbytek přívodní dráhy vulkánu, z něhož vytékaly rozsáhlé lávové proudy. Vnitřní stavbu odkrývá malý kamenolom ukrytý na jihozápadním úpatí, kde je vidět šikmo ukloněnou sloupcovou odlučnost čediče. Ta by snad mohla svým náznakem milířovitého uspořádání (obrácený vějíř) indikovat ochlazování lávy od šikmé plochy sopečného jícnu. Žádné další důkazy přívodní dráhy vulkánu geologové dosud neobjevili. Božídarský Špičák se nachází na území rozsáhlé Národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště a není přístupný veřejnosti. Ostatně nic moc k vidění na něm zblízka není a nejhezčí je při pohledu z dálky.

Božídarský Špičák od Božídarského rašeliniště