Naše příroda, ročník 2018, číslo 6

Zvát na návštěvu Pálavy v zimě působí trochu podezřele. Chráněná krajinná oblast a biosférická rezervace Unesco šíří svůj přírodovědný věhlas hlavně díky veliké rozmanitosti flóry a hmyzí fauny. Nic z toho tady samozřejmě v zimě k vidění není, vznikají tu však přírodní jevy a výtvory jiné, neméně vzácné a působivé.

Text a foto: Martin Janoška

Na samém jihu Moravy se vypíná miniaturní vápencový masiv Pálavy. Dosahuje výšky pouhých 549 m, nad okolní nížinu však ční tak výrazně, že její magická silueta vytváří charakteristickou krajinnou kulisu širokému okolí. Zájem o Pálavu je obrovský na přelomu jara a léta, kdy všude kolem všechno kvete a bzučí, a taky na podzim, kdy v bečkách pod Pálavou vře burčák. V zimě se zájem o Pálavu vytrácí, jelikož lyžařské vleky tu nejsou a pro běžky jsou vápencové kopečky vzhledem ke své značné členitosti a skalním partiím nesjízdné. Ne že by tu v zimě nikdo nechodil, je tady však mnohem více prostoru vychutnat si unikátní, byť spící přírodu tichou a klidnou.

Celým minipohořím prochází z Dolních Věstonic na severu do Mikulova na jihu červeně značená trasa v délce 12 km, která se dá procházkovým tempem zvládnout v pohodě za jeden den. Nevýhodou je, že trasa vede v některých úsecích po silnici, což se však dá docela dobře eliminovat jinými variantami pochodu po značených nebo i neznačených cestách.

Tradičním východiskem k návštěvě Pálavy jsou Dolní Věstonice nebo Pavlov na úpatí Dívčího hradu. Výstup k hradbám zabere z obou vesnic necelou hodinu. Pevnost vznikla ve 14. století jako pomezní hrad, zbořena byla za třicetileté války švédským vojskem. Dnes zaujme především zachovalým zdivem hlavního paláce, klenutým sklepením a téměř leteckým pohledem na Pavlov a dolní Novomlýnskou nádrž na řece Dyji.

Pálava z Tabulové hory