Naše příroda, ročník 2018, číslo 6
Toto téma je na většině základních škol probíráno hned jako jedno z prvních v přírodopise (po všeobecném úvodu a tak). Jde ale o poměrně složitou záležitost, a proto je třeba ho řádně zjednodušit a spíš poukázat na praktickou stránku věci. Přece jen učivo o mikroskopickém světě, které je nutné si spíš jen představit než řádně ukázat (maximálně s pomocí internetových fotek či obrázků), je pro menší žáky náročné. Jak to s nimi tedy je?
Text: Marek Velechovský
Virus vlastně ani není živý organismus, neboť jeho tělo netvoří buňka (základ života). To je pro mnoho lidí (natož žáků ZŠ) těžko pochopitelné. Jedná se o maličkého vnitrobuněčného parazita, rozhodně nečekejte, že ho uvidíte pod mikroskopem a rozhodně ne pod školním mikroskopem – dají se pozorovat po velice složitých úpravách jen elektronovým mikroskopem. Jeho velikost se pohybuje okolo několika setinek až desetinek mikrometru, samozřejmě záleží na konkrétním druhu. Viry jsou řazeny mezi nebuněčné organismy.
Vir je tvořen tzv. virovou částicí, která je složena z bílkovinného obalu, kterému se říká kapsida, a nukleových kyselin RNA nebo DNA, které nesou genetickou informaci. Na povrchu kapsidy pak mohou být nejrůznější příchytné částice, jež umožňují uchycení viru na povrchu buňky. Ty dokonalejší viry pak můžou mít na povrchu jakousi vrstvičku pocházející z napadené buňky (pro lepší ochranu před odhalením buňkou, kterou chce virus napadnout). V kapsidě mnohých virů mohou být také různé enzymy. Pro virus je charakteristické, že neroste a vlastně bez cizí pomoci nijak sám nežije. Díky své nepatrné velikosti, technickým možnostem (či spíš nemožnostem), je jejich pozorování velice složité. Dosud je známo okolo 3 100 druhů virů. Je jisté, že těch dosud neznámých bude řádově mnohonásobně víc.