Naše příroda, ročník 2019, číslo 5

„Principem všech věcí je voda, z vody je vše a vše se do vody vrací.“ To jsou údajně slova řeckého mudrce Thaléta z Milétu (okolo 624–548 př. n. l.) a ve vztahu k živým organismům nezbývá než s nimi souhlasit i dnes.

Voda je anorganická látka složená – jak ví dnes každé dítko školou povinné – ze dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku. Stavba molekuly vody jí propůjčuje mnohé výlučné vlastnosti – připomeňme alespoň tzv. anomálii vody – která způsobuje, že led má menší hustotu než voda v tekutém stavu. V intervalu od 4 do 0 °C plavou ve vodě drobné krystalky ledu a zvětšují tak její objem, takže se tato vrstva udržuje u hladiny. Teprve při dalším poklesu teploty se začínají krystalky spojovat a vzniká pevný led. Voda o teplotě 4 °C má hustotu nejvyšší, a proto klesá ke dnu. Anomálie vody má velký význam pro vodní organismy. Kdyby se voda chovala až k bodu mrazu při objemových teplotních změnách tak jako jiné kapaliny, byla by nejhustší právě při teplotě 0° C. Při dlouhotrvajících mrazech by tak vodní toky a nádrže zamrzaly ode dna, voda na povrchu by se rychle ochlazovala a nakonec by zmrzla úplně. Ve skutečnosti vznikne vrstva ledu na povrchu a tvoří izolaci proti mrazivému vzduchu. Voda u dna si však uchovává teplotu 4 °C, a to umožňuje život vodních zvířat i rostlin. Voda je ale důležitá i pro organismy, které ve vodě bezprostředně nežijí, protože jejich těla obsahují bez výjimky větší či menší množství této životadárné tekutiny. Proto je nutné vodu všemi dostupnými prostředky chránit a zajišťovat, aby se v krajině vyskytovala v dostatečném množství.

Potoky mají různý charakter. Zpočátku to obvykle bývají jen pramenné stružky, které teprve přibíráním přítoků nabývají podoby bystřiny s rychle ubíhající vodou a drobnými peřejemi. Postupně se jejich tok zklidňuje, i když mohou místy vytvářet vodopády, oblíbené zejména rheofilními (proudomilovnými) živočichy a v přirozeném stavu vytvářejí četné zákruty, meandry a slepá ramena. Lidé však ve snaze „napravovat“ přírodu značnou část našich potoků i řek zregulovali – jejich toky napřímili, místy i vydláždili, či jejich koryta vybetonovali – a tak voda odtéká z naší krajiny rychleji a v podstatě bez užitku. V regulovaných úsecích potoků, zvláště v intravilánech obcí, budete ve vodním toku – pokud ještě nějaká voda v korytu při současném suchu bude – hledat živočichy obvykle marně. Narazíte možná na nějakou obzvláště otužilou pijavku či nitěnku, ale to bude asi vše. A přitom není tak vzdálená doba, kdy téměř každá stružka vtékající do návesního rybníčku hostila larvy chrostíků, mřenky či potápníky.