Naše příroda, ročník 2011, číslo 4

Na internetu i mnohde jinde se můžete dočíst, že Češi patří k nejnáruživějším houbařům na světě. Podle údajů České zemědělské univerzity prý v roce 2006 připadlo na jednu domácnost v ČR 8,2 kg nasbíraných (a pravděpodobně z větší části i zkonzumovaných) hub. Tomuto koníčku se údajně věnuje přes 70 % obyvatel. Je tedy docela lichotivé, že ročně u nás dochází jen k několika málo smrtelným otravám houbami. Svědčí to buď o vzdělanosti našich houbařů, nebo o zatím ještě kvalitním zdravotnictví, či prostě o skutečnosti, že u nás roste stále dost hřibovitých hub, které pozná každý trouba, a kterými je poměrně značné umění se otrávit

Houby, které nikdo nesbírá

Text a foto: Hana a Vladimír Motyčkovi

V celosvětovém měřítku je dosud popsáno 80 000 – 100 000 druhů hub. Ještě donedávna je vědci řadili do říše rostlin (Plantae) a teprve od poloviny minulého století se začal ve větší míře prosazovat názor, že houby jsou organismy od rostlin natolik odlišné, že by měly mít samostatnou říši hub (Fungi). Opodstatnění tohoto názoru potvrzují nejnovější výzkumy na úrovni DNA, které dokonce naznačují, že houby se oddělily od měňavkovitých „praorganismů“ ještě dříve než živočichové či rostliny a byly pravděpodobně prvními organismy, které měly pevnou buněčnou blánu.

Zrnivka osinková - Někdy je nazývána také cystokožka nebo bedla osinková. Její drobné asi 3–5 cm vysoké plodničky s 2–5 cm širokým, zrnitým kloboukem lze nejčastěji nalézt v mechu na humózních půdách v lesích i mimo les. Její dužnina je cítit zatuchlinou, takže k jídlu rozhodně neláká, i když někdy jako jedlá uváděna je.