Naše příroda, ročník 2012, číslo 1

Snad v každém kraji, zejména v lesnatých oblastech, můžeme při toulkách přírodou narazit na nějaký ten „Jezevčí vrch“, kopec či skálu. Tato lidová označení dávají příchozím tušit přítomnost naší největší lasicovité šelmy – jezevce lesního (Meles meles). Vůbec přitom nevadí, že místní název vznikl před sto a více lety, neboť podzemní nory obývají jezevci po mnoho generací. Přesto si troufám tvrdit, že většina z nás se s tímto tajuplným zvířetem v životě nepotká. Celé dny totiž tráví v bezpečí mezi zdmi svých nedobytných hradů a na zemský povrch vyráží až s nadcházející nocí.

Jezevec lesní - mistr tajných chodeb

Text: Antonín Košnář

Jak již bylo řečeno v úvodu, jezevec lesní patří do čeledi lasicovitých a zároveň je jejím největším zástupcem. Avšak způsobem života a částečně i stavbou svého těla připomíná spíše malého medvídka. Při zhruba 75cm délce zavalitého a silného těla dosahuje jezevec hmotnosti až 20 kg. Kohoutková výška jezevců se udává okolo 30 cm. Při kořeni ocasu mají specifický váček (tzv. sádelník), do kterého ústí zvláštní pachové žlázy ...

V zimě jezevec upadá do nepravého zimního spánku. (Foto: Tomáš Pospíšil)