Naše příroda, ročník 2013, číslo 3

Přemýšleli jste někdy, co poněkud záhadné slovo Soos vlastně znamená? Nám dalo před časem dost práce, než jsme se pravého významu dopátrali. Není to totiž ani kulinářský výraz pro omáčku, ani špatně zapsané telegrafické volání o pomoc, a dokonce ani překroucený německý výraz pro mech – tedy Moos – jak bývá někdy název této mimořádně zajímavé přírodní rezervace vykládán…



Soos – místo, kde se zastavil čas

Text a foto: Hana a Vladimír Motyčkovi

V místech, kde se rezervace rozkládá, se kdysi hovořilo egerlandským nářečím, tedy dialektem německého jazyka, kterému prý ale ani Němci příliš nerozuměli. Slovo Soos v něm znamenalo bažinu, močál či rašeliniště a mělo svůj původ ve středověkém výrazu Satz pro sedavou půdu. Teď si možná řeknete, no a co, močálů je… To je pravda, močálů je (zatím) ještě spousta, ale takový jako je Národní přírodní rezervace Soos, nazývaná někdy také Hájek, je široko daleko jen jeden a někteří odborníci dokonce tvrdí, že jde o evropský unikát. Podívejme se proto na Soos poněkud blíže.

V suchých obdobích roku dochází na křemelině k výkvětu solí, takže místy vypadá křemelinový štít jako pokrytý ledem nebo jinovatkou. Bílé povlaky tvoří převážně Glauberova sůl neboli mirabilit, chemicky dekahydrát síranu sodného. Tam, kde je stupeň zasolení již takový, že nebrání růstu rostlin, přechází křemelinový štít ve slanisko porostlé rákosem s četnými halofyty. Ještě dál pak v porost břízy pýřité, borovice blatky a borovice lesní.





« Návrat zpět »