Naše příroda, ročník 2016, číslo 5

V zastrčeném severovýchodním koutu Slovenska se při hranici s Polskem ve stínu proslulých tatranských velikánů ukrývají úchvatné přírodní scenérie miniaturního národního parku Pieniny. Členitou krajinu bělostných vápencových útesů prořezává klikatící se řeka Dunajec, jejíž pěnivé vody související se zvýšeným obsahem rozpuštěného uhličitanu vápenatého daly pojmenování celé oblasti. K největším atrakcím Pienin patří splutí Dunajce na dřevěných pltích.

Text a foto: Martin Janoška

Na Slovensku se v dobách před průmyslovou revolucí plavilo zboží po mnoha řekách – především po Váhu, Oravě a Kysuci. V Polsku pak po Dunajci. K dopravě se používaly speciálně upravené vory zvané pltě. Voraři neboli pltníci provozovali svou sezónní živnost od května do října. Práce to nebyla jednoduchá, protože cestou číhaly různé nástrahy – hlavně nebezpečná skaliska a zrádné peřeje. Nebylo výjimkou, že se celý náklad vyklopil a pltníci museli zachraňovat holý život. Úspěšné splutí obtížných úseků se slavilo v pltnických krčmách, které sloužily jako občerstvovací a nocležní stanice. Konec vorařství na slovenských řekách přineslo vybudování železnic v druhé polovině 19. století. Na převážně polském Dunajci, kolem něhož železnice nevede, se pltě používaly nejdéle a postupně se jejich plavba přeměnila ve vyhlášenou turistickou atrakci.

Dunajec
u Jánošíkova skoku