Naše příroda, ročník 2017, číslo 4

V životě mi ke štěstí postačí to, co je kolem mě. Právě tam, kde jsem. Doma je štěstí moje rodina a v lese zvířata, rostliny… Neustálý koloběh života – rostliny rostou, spásá je jelen a srna, na rostlinách se vyvíjejí larvy hmyzu, hmyz sbírají ptáci a ptáky zase chytají dravci a šelmy…



Text a foto: Ivan Kňaze


Při pozorování srnčí říje mi přišla k nohám myšice křovinná (Apodemus sylvaticus), malý myšovitý hlodavec. Ucítila jablko, které jsem jedl. Na potravu má velmi dobře vytříbený čich. Ohryzek nahryzla a zbytek odnesla do úkrytu. Na druhý den jsem donesl ovesné vločky, ucítila i ty, dvě tři sežrala hned a ostatní poodnášala do úkrytu. Bylo jí to málo? Jak se stmívalo, vidím ji znovu, okusuje kůru na mladém stromku a potom nese část do úkrytu. Byl teplý květen, dělala si nejspíš zásoby na zimu. Přes noc přibyly na hromádku v dutině pod kořenem ještě žaludy, larvy bezobratlých, mech i houby. Při svítání se zde shromáždila celá rodina, pravděpodobně dvě samice a mladé zrzky. Každá si brala z každého jídla, hostina proběhla velmi rychle. To je tedy systém výchovy. Takto učí matky přijímat potravu nejrůznějšího spektra. A co dál? Mláďata začínají požírat i výměšek – trus od matek, vědci tomuto jevu říkají koprofágie. Důvodem je snaha získat mikroorganismy vycházející z těla s trusem dospělců, které v zažívacím traktu mláďat chybí. Vědci tento jev dokázali i u myšic, jejich trávicí systém nestráví dokonale sacharidy, zejména celulózu, takže se tu jedná o tzv. cekotrofii, což je konzumace výměšků vlastního tlustého a slepého střeva. Druhé trávení sacharidy rozštěpí už dokonale.


Menší sameček myšice křovinné si namlouvá větší samičku





« Návrat zpět »