Naše příroda, ročník 2008, číslo 1
Úvodní díl k seriálu, který nás postupně seznámí se známými i veřejnosti nepřístupnými jeskyněmi naší země.
Text a foto: Petr Zajíček
Svět jeskyní a s nimi spojených krasových jevů byl vždy světem tajemna. Temné vlhké portály nebo strmé srázy zrádných propastí lákaly odjakživa zvědavce nebo dobrodruhy. Mnohé ale naopak odpuzovaly, právě svou tajemností. Kolem krasových jevů se tak spřádaly pověsti a legendy. Na úplném počátku lidského bytí byly mohutné vchodové partie některých jeskyní jediným možným útočištěm, a tak sloužily jako primitivní příbytek. Nebylo tomu jinak ani na území České republiky. Svědčí o tom hojné archeologické nálezy.
Mezi naše nejvýznamnější lokality patří například jeskyně Pekárna, Šipka, Švédův stůl, Kůlna či Býčí skála. V nedávné době se podařilo datovat jeskynní kresbu v Býčí skále, jejíž stáří je přibližně 5200 let. Nejstarší nástroje neandrtálských lidí v Kůlně zde dokladují jejich činnost již před 120 000 lety. Takové jeskyně, známé od nepaměti, dokladují existenci člověka ve všech časových etapách.
18. století lze u nás považovat za dobu, kdy se rodí zcela nový obor – speleologie. Nejsou to pouze dobrodruzi či tzv. skalní duchové sbírající kosti a krápníky, kdo jeskyně navštěvuje. Do krasového podzemí vstupují lidé záměrně, aby je prozkoumali, dokumentovali a snažili se pochopit jejich vznik, vývoj a funkce. Mezi první takové badatele patřil např. brněnský minorita Lazarus Schopper, který roku 1723 sestoupil na dno Macochy a podal zevrubný popis dna nebo dvorní matematik a fyzik císařského dvora, Johan Antonius Nagel, který zkoumal v roce 1748 jeskyně Moravského krasu, zvláště pak jeskyně Sloupské.
Tyto průkopníky následovali další výzkumníci a o sto let později lze hovořit o rozmachu speleologie. Přibývají objevy jeskyní, mapy a další dokumentace, popis jeskynní fauny a také pokusy o zpřístupnění podzemních prostor veřejnosti. První jeskyně zpřístupněná veřejnosti na našem území byla Chýnovská jeskyně v roce 1868. O jedenáct let později byly za vstupné zpřístupněny jeskyně Sloupské a postupně následovaly další. V současné době je u nás zpřístupněno pro veřejnost 14 jeskyní.
Již zmíněná Chýnovská jeskyně se nachází nedaleko města Tábor v Pacově hoře. Podzemní systém je vytvořen ve vrstvách krystalických vápenců a amfibolitů (zelenočerná hornina složená zejména z minerálu amfibolu – pozn. red.). Postrádá krápníkovou výzdobu. Tento zdánlivý nedostatek však nahrazuje bohatstvím tvarů, skalních kulis, skalních hrnců, ok a neopakovatelnou barevností stěn. Kamenná schodiště a dřevěná zábradlí dodávají tajemnou atmosféru zvláštně modelovaným prostorám.
V Českém krasu jsou zpřístupněny Koněpruské jeskyně. Byly objeveny v lomu Zlatý kůň při těžbě vápence. Rozlehlé prostory mají místy bohatou krápníkovou výzdobu, které dominuje překrásný sintrový útvar nazývaný Varhany. Jedna z částí systému je významná nálezem středověké penězokazecké dílny.
Největší podzemní jezero u nás spatříme v Bozkovských dolomitových jeskyních v Podkrkonoší. Prostory zdobí křehká krápníková výzdoba, ale také křemenné římsy a lišty vytvořené procesy tzv. selektivní koroze.
V oblasti Jesenicka jsou dvě krasové přírodní památky přístupné turistům. Obě jsou vytvořeny v krystalických vápencích neboli mramorech. Jeskyně Na Pomezí je vůbec největší jeskyní vytvořenou v mramorech. Má bohatou a zachovalou krápníkovou výzdobu. Jeskyně Na Špičáku se může pochlubit historickými nápisy a kresbami na stěnách. Byla známa odnepaměti a první kresby na stěnách vytvořili prospektoři drahých kovů již ve 14.století. Malý podzemní systém byl zčásti modelován tavnými vodami kontinentálního ledovce, které chodbám vtiskly srdcový profil.
Zcela jedinečné jsou Zbrašovské aragonitové jeskyně nedaleko města Hranice. Byly vytvořeny zčásti korozí prosakujících vod z povrchu a zároveň působením vývěrů termálních pramenů z hloubky. Typickým produktem hydrotermální činnosti jsou tzv. gejzírové stalagmity (krápníky rostoucí vzhůru na dně jeskyně – pozn. red.) nebo onyxové povlaky tzv. koblihy.
Balcarka – Přírodní chodba. / Foto: Petr Zajíček
Mladečské jeskyně u Litovle jsou významné archeologickými nálezy, které dokladují činnost Cromagnonského člověka, nejstaršího doloženého člověka moderního typu v Evropě z období před 30 000 lety. Krápníkové výzdobě systému pod vrchem Třesín dominuje Mumie. Nedaleké Javoříčské jeskyně patří se svou bohatou krápníkovou výzdobou mezi nejkrásnější v republice. Zvláště pak partie jako Suťový dóm, dóm Gigantů nebo Pohádkové jeskyně s útvarem Záclona.
Nejlépe vyvinutou krasovou oblastí u nás je Moravský kras. Známe zde přes 1100 jeskyní, kde jsou vyvinuty v hojné míře povrchové i podzemní krasové jevy. V Moravském krasu je veřejnosti zpřístupněno pět jeskyní. Sloupskošošůvské s mohutnými podzemními propastmi a nádherným stalagmitem Svícnem, Balcarka s barevnou a zachovalou krápníkovou výzdobou, jeskyně Kateřinská, kde mohou návštěvníci spatřit Bambusový lesík, Čarodějnici a také největší zpřístupněný dóm u nás a jeskyně Punkevní s vodní plavbou Macošskými dómy a návštěvou dna propasti Macocha. Loni byla zpřístupněna veřejnosti i jeskyně Výpustek, kdysi nejrozsáhlejší jeskynní systém v Moravském krasu. Jeskyni poznamenala těžba fosfátových hlín a později činnosti vojenského charakteru. Za 2. světové války v ní byla továrna a později byl v prostorách vybudován protiatomový kryt.
V České republice je dosud známo přes 3000 jeskyní. Nejdelším krasovým podzemním systémem je komplex vytvořený řekou Punkvou a jejími zdrojnicemi. Je dlouhý přes 30 kilometrů a více než 2/3 z něj patří prostorám a chodbám Amatérské jeskyně. Nejhlubší je Hranická propast s aktuální hloubkou 289 metrů. Z toho je však pouze 69 metrů nad hladinou jezera. Zbytek propasti se nachází pod vodou a dosud nebylo dosaženo dna. Nehlubší suchou propastí v České republice je propast Rudická, hluboká 153 metry. dalších číslech časopisu Naše příroda si podrobněji představíme zpřístupněné jeskyně České republiky, ale i další zajímavé krasové útvary nebo jeskyně nepřístupné veřejnosti, kam vstupují většinou pouze speleologové. Krasové podzemí je dílem mozaiky pestré přírody naší malé země, které dosud skrývá mnohá tajemství a překvapení. O nich bude náš seriál.
Zdroj: Časopis Naše příroda 01/2008