Naše příroda, ročník 2010, číslo 5
Rybí Cyrano – jeseter malý
Bohužel, jen málokdo měl možnost si sáhnout na živého jesetera. Většina lidí zná tuto rybu pouze z knih nebo rybářských časopisů, potažmo z některé zoologické zahrady nebo veřejného akvária. Kdo ale jednou spatřil tohoto „rybího Cyrana“, ten si ho asi jen tak nesplete s jinou rybou.
Omyl z vášně aneb něco o ropuše
V době rozmnožování se mohou dít různé věci, z vášně se přihodí téměř cokoliv, a to nejen u lidí, ale také u zvířat. Sám jsem se o tom mohl přesvědčit v přírodě Kokořínska na příkladu jednoho našeho známého obojživelníka, ropuchy obecné (Bufo bufo).
Plch lesní, návštěvník z Karpat
Poloha České republiky uprostřed Evropy významně přispívá k rozmanitosti naší zvířeny, v níž jsou vedle převažujících eurasijských forem zastoupené i druhy různého původu od alpských či západoevropských na straně jedné až po severské a teplomilné stepní na straně druhé. Některé z nich k nám zasahují i z Karpat – k nejznámějším patří např. modrý slimák modranka karpatská, čolek karpatský či strakapoud bělohřbetý. Naopak spíše „utajeným“ karpatským „hostem“ je u nás plch lesní (Dryomys nitedula).
Muflon - věčný bojovník
Muflon, tento klenot našich obor, je zkrátka rozený válečník. Bez rozmyslu využívá každou záminku k měření sil se svými druhy, které zpravidla vyústí v divokou potyčku. V období říje nám může kouzlo mufloních zápasů dokonce připomínat romantiku středověkých turnajů. Vždyť stejně jako dávní rytíři bojovali o přízeň princezen, tak i mufloni svádějí líté boje o přihlížející muflonky, přičemž co do urputnosti a okázalosti svých bojů jistě leckteré rytíře předčí. Vězí snad za touto bojovností i kapka italské krve, která jim koluje v žilách?
Za hadincem nachovým na Adamce
Zvlněná krajina Kyjovska působí již na první pohled malebným dojmem. Střídají se zde pole, louky, vinohrady i ovocné sady. Mezi obcemi Želetice a Nenkovice, na jedné ze slunných strání, můžeme na konci jara najít pravý poklad: jednu z velkých populací hadince nachového, vzácné rostliny, jejíž počet nedosahuje v ČR ani tisícovky.
Kosatec sibiřský v jihomoravském luhu
Kosatcovité rostliny (čeleď Iridaceae) patří vedle vstavačovitých (Orchidaceae) k našim nejkrásnějším a nejobdivovanějším. Velkými nádhernými květy a statným vzrůstem vynikají různé dekorativní kultivary pěstované v zahradách a parcích. Jenže nejpůvabnější jsou přece jen ty divoce rostoucí, bohužel všude ve střední Evropě už vesměs velmi vzácné a kriticky ohrožené.
Šoupálek dlouhoprstý
Šoupálka jsem objevil v akátovém porostu na okraji lomu, kde sbíral hmyz. Chvilku jsem jej pozoroval z povzdálí, abych ho nevyrušil. On si mne nevšímal, po třech zdolaných stromech si to zamířil ke zlomenému kmenu akátu, kde před několika lety hnízdily sýkorky, a zmizel.
Fotografujeme sojky
V přírodě v lese je téměř nemožné vyfotografovat sojku, díky jejím extrémně vyvinutým smyslům, hlavně zraku, takže jezdím do parků velkých měst, kde jsou sojky přivyklé lidem.
Do přírody s Václavem Jiráčkem
Herec Václav Jiráček si zahrál Jánošíka, heparinového vraha nebo potápěče v novém filmu Mamas & Papas. Je spíše romantik, který si všímá světa kolem sebe.
Křehká krása krápníků v říši podzemních jezer
V kopcovité krajině Podkrkonoší, kde by málokdo čekal krasové jevy většího rozsahu, je ukryta přírodní památka – Bozkovské dolomitové jeskyně. Jsou nejdelším krasovým systémem vytvořeným v dolomitech. Návštěvníky tu čeká zajímavá geologie, barevná krápníková výzdoba a čarokrásné vyvrcholení prohlídky.
Střecha Evropy
Míst, odkud má dešťová kapka šanci dostat se do tří moří, není v Evropě mnoho. Jedno z nich se nachází také u nás, a to v Králickém Sněžníku, který je po Krkonoších a Hrubém Jeseníku třetím nejvyšším pohořím České republiky. Zajímavé je, že trojrozvodní kóta neleží na nejvyšším bodě pohoří, ale na poměrně nízkém vrcholu bočního hřebene, který nese název Klepý.
Jedlé dary přírody - chmel otáčivý
Chmel otáčivý (Humulus lupulus) je známý zejména jako surovina pro dochucení českého národního nápoje – dobré pivo se bez něj neobejde. Mnoho lidí určitě ví, jak vypadá, ale už se setkávám i s některými z mladších generací, kteří ho v přírodě nepoznají.
Světlo pro Prahu po deseti letech: dobrá věc se podařila
Před deseti přivítalo Národní muzeum v Praze hodně kontroverzní a pro někoho až morbidní výstavu. Vitríny byly plné mrtvých ptáků, jejichž katy se staly sloupy elektrického vedení. Všude okolo se táhl zápach ptačích zdechlin, některým „exponátům“ chyběla křídla a jejich těla byla prolezlá červy. Zaměstnanci Národního muzea v Praze proti šokujícímu počinu dokonce protestovali. V tu chvíli se ale věci daly do pohybu...
Soukromé rezervace
Volal onehdá kolega z Teplic, že ví o úžasné louce. Leží přímo ve vsi, obklopená rodinnými domky. Přesto se na ní dodnes vyskytuje řada botanických unikátů, jako je bařička bahenní, kapradina jazyk hadí či ostřice odchylná, každoročně zde vykvétá mnoho prstnatců májových, najdeme tu z rašelinišť známé suchopýry. Je to prý jedna z posledních zachovaných přirozených luk v Podkrušnohoří. Vlastníci už se o ni nejsou schopní starat a byli by ochotní ji prodat. Chtělo by jejich vstřícnosti využít, neboť kolem již krouží developeři, řada podobných luk v okolí byla zastavěna a pokud se nebude jednat rychle, postihne stejný osud i tuto.
Slunce zakletá v kameni
České středohoří je známé četnými geologickými zajímavostmi sopečného původu. V mladších třetihorách zde probíhala bouřlivá vulkanická činnost, po níž tu zůstal bezpočet strmých kopců, které dodávají této krajině zvláštní ráz. Nejsou to však vyhaslé sopky, jak se lidé často mylně domnívají, ale většinou pouze výplně sopečných komínů, které byly během věků vypreparovány povětrnostními vlivy. Převážná část z nich je tvořena pevnými bazaltovými vyvřelinami, ale některé obsahují tzv. komínové brekcie, což jsou horniny složené z nestejných úlomků, postižených sopečným výbuchem.