Naše příroda, ročník 2012, číslo 5
Hořce a hořečky, krásné a ohrožené rostliny
Tyto krásné a nápadné rostliny patřící do čeledi hořcovitých (Gentianaceae) zaznamenaly dramatický ústup z naší krajiny a většina hořců je velmi ohrožená. Příčiny ohrožení jsou celkem jasné: dramatické změny ve struktuře krajiny a jejím využívání.
Ploskoroh pestrý
Jak někdy až šalebně přenesená mohou být česká pojmenování zvířat, o tom dobře svědčí i „ploskoroh“. Nejde totiž o žádného rohatého kopytníka, ale o zástupce síťokřídlého hmyzu s naplocho kyjovitě ztluštělými konci tykadel, jež tak trochu mohou rohy připomínat. Ostatně jako každá mohutnější tykadla kteréhokoli jiného hmyzu.
Matka srna a její děti
Tentokrát jsem si vzal na mušku srnu a její děti. Ale nechodil jsem celé roky a nevyhledával místa, kde srna rodí mláďata. Na svých toulkách přírodou jsem se náhodou setkal se srnou, jakmile porodila srnče. Odtud chci i začít, vytvořit obraz mateřství, tak jak jsem ho viděl a vnímal.
„Naše“ poštolky - pozorování
Před dvěma lety jsem si na jaře na kuchyňském okně zasadil do truhlíku bylinky. Pravidelně jsem je zaléval a výsledek na sebe nedal dlouho čekat. Objevily se první rostlinky. Když povyrostly do výšky asi 12 cm a náležitě zaplnily truhlík, ukázal se na okně samec poštolky obecné. Nejprve byl slyšet na střeše našeho domu, jak volal. Usadil se za oknem obývacího pokoje, kde byl hustěji zarostlý truhlík s květinami. Poté přelétl na vedlejší okno do kuchyně dále od silnice, které s oknem do obývacího pokoje těsně sousedí. Obě okna jsou situována do dvora bývalého obchodního domu Lužan na Lužickém náměstí v Rumburku.
Souboje v korunách stromů
Roháči patří mezi naše nejatraktivnější druhy hmyzu. Vynikají velkým a robustním tělem, díky kterému jsou tito brouci v naší přírodě nepřehlédnutelní. Zvlášť zajímavý je vzhled samců, kteří na rozdíl od samiček mají velká parohovitá kusadla, jež připomínají parohy jelenů, a to nejen tvarem, ale i způsobem použití. Roháči totiž podobně jako jeleni bojují o samičku. Jejich souboje však často probíhají skrytě – v korunách stromů ...
Tragédie v kolonii moudivláčků
Zaslechneme-li někde u vody zaznít z rákosového porostu nebo z pobřežních křovisek vysoký, táhlý ptačí hlásek: „cíííí – cíííí“, ocitli jsme se právě v revíru moudivláčka lužního. Spíše ho uslyšíme, než uvidíme, ale pokud se nám to poštěstí, poznáme ho podle černých tvářiček a červenohnědých zad. Potravou moudivláčků je hmyz v různém stadiu vývoje, který vyhledávají v korunách stromů, pobřežních křovinách nebo v rákosí. V zimě se musí spokojit i s různými drobnými semeny.
Stepník rudý
Zatímco v nejteplejších oblastech naší planety, zvláště pak poblíž rovníku, příroda doslova hýří barvami, v chladnějších polohách Evropy je to v tomto smyslu mnohem chudší. To se týká také pavouků. V naší přírodě sice rovněž žijí pěkně zbarvení pavouci, poněvadž ale téměř všichni z nich jsou drobní, unikají tak pozornosti. Určitou výjimkou je rod stepníků (Eresus), zastoupený u nás třemi druhy. Ačkoli stepníci nejsou nijak velcí, samečci patří díky svým ohnivě červeným zadečkům k našim nejnápadnějším druhům. Bohužel také těchto pavouků všude ve střední Evropě ubývá, protože stále rychleji zanikají jejich přirozená stanoviště.
Plivance na trávě a skákající příšerky
Snad každý, kdo chodí přírodou s trochu otevřenýma očima, si již někdy povšiml podivných chuchvalců pěny na trávě, různých bylinách či dokonce na stromech nápadně připomínajících sliny. Možná, že mnohého z vás přitom napadlo – alespoň v dětství – kdo že se tak ohavně chová na krásné louce či lesní mýtině a plive neustále kolem sebe.
Vývoj jizerskohorských rašelinišť
Přibližně před 12 000 lety, koncem poslední doby ledové, nastaly ideální podmínky pro rozvoj rašelinišť v Evropě. Ledovec odtával a zanechával po sobě četná jezera a jezírka, především v horských vlhkých a chladných oblastech. V dalších tisíciletích se do těchto jezer šířily ze břehů rostliny a zanechávaly po sobě organické zbytky, které se postupem času přeměnily v rašelinu. Některá jezera tak zanikla a nahradila je rašeliniště.
Písečná poušť na vesnické návsi
Písečná poušť pro nás vždy trochu zavání exotikou. Představte si například českou vesnici s pouští přímo na návsi. Že je to představa těžce uvěřitelná? Ale přesto existuje. Asi na poloviční cestě mezi městy Pardubice a Kolín leží vesnici Semín a právě zde, uprostřed vesnice najdete na návsi plochou písečnou dunu, která má ve svém středu pouštní charakter. Pravda, je to jen pár metrů čtverečních a možná, že po čase zmizí úplně, ale v každém případě je to místo přírodovědně pozoruhodné.
Kráľovohoľské Tatry
Nikoli rozeklané a skalnaté Vysoké Tatry, ale travnatá a oblá Kráľova hoľa je skutečnou střechou a uzlem Západních Karpat. Pod touto mohutnou a majestátní horou pramení nejvýznamnější slovenské řeky, odtud se rozbíhají horské rozsochy a masívy. Podívat se z Kráľovej hole na slovenskou zem patří k nezapomenutelným zážitkům.
Hadcové srdce Slavkovského lesa
Jednoho dne sem vstoupíte, a pokud jste jen trochu vnímaví, po krátké chvíli podlehnete zvláštní atmosféře, která vás bude doprovázet po celou dobu pobytu ve zdejším kraji. Slavkovský les vás naprosto pohltí svým magickým kouzlem, vznikajícím zvláštní kombinací bohatství a prostoty. Příroda je zde drsná, syrová, avšak zároveň vás uchvátí nevšední krásou a čistotou. Tyto protiklady činí ze Slavkovského lesa místo, které vás nepřestává přitahovat a lákat k dalším návratům.
Jedlé dary přírody - lebeda zahradní
Lebeda je rostlina, která v sobě nese cosi z dřívější doby. Minimálně její název je spoustě starších lidí povědomý, někteří si snad vzpomenou i na to, jak vypadá. Patří do čeledi merlíkovitých spolu s dalšími jedlými druhy, jako je špenát zahradní, lebeda lesklá, lebeda rozkladitá či merlík bílý. Jejich obsahové látky a využití je podobné, proto se zaměřím především na zástupce rodu lebeda – lebedu zahradní (Atriplex hortensis).
Housle – naučná stezka erozním kaňonem
Praha je přebohatá na různé geologické zajímavosti. Světově proslulá je zejména prvohorními profily, najdeme zde však i lokality starohorní, druhohorní či čtvrtohorní. Jednou z nich jsou právě Housle – rokle u Lysolaj na severním okraji hlavního města. Dnes již neexistující potok zde ve vrstvách spraší, křídových pískovců a opuk a proterozoických metamorfovaných břidlic vyhloubil zpětnou erozí několik set metrů dlouhý a téměř třicet metrů hluboký kaňon.
Bělostná krása karpatských bradel
K nejpůvabnějším partiím karpatské přírody patří vápencová skaliska, zvaná bradla. Pravda, vápencových skal, hřebenů či dokonce celých horských masívů bychom se v Karpatech určitě nedopočítali, ovšem pojem bradlo je v odborném geologickém názvosloví vyhrazeno pouze pro některé výrazné, a proto v krajině nápadné vápencové útvary, které jsou součástí tzv. bradlového pásma Vnějších Karpat.
Amatérská jeskyně, nejdelší podzemní systém v České republice
Moravský kras je naší nejlépe vyvinutou krasovou oblastí. Je v ní evidováno přes 1100 jeskyní, což je téměř třetina z celé České republiky. Jsou zde bohatě vytvořeny i další povrchové a podzemní krasové jevy a nachází se tu také nejdelší jeskynní systém u nás. O jeho existenci věděly už generace krasových badatelů, a přesto byl objeven až v relativně nedávné době.
Zaměnitelné houby: hřib satan a hřib kříšť
Ve třetím díle našeho seriálu si všimneme dvou druhů hřibů, které jsou někdy houbaři sbírány, přestože jsou oba nejedlé. Jeden z nich může způsobit i vážnější zdravotní obtíže. Jedná se o hřib satan a hřib kříšť, které jsou si relativně podobné, ale liší se některými výraznými znaky a především svou ekologií.