Naše příroda, ročník 2008, číslo 4
Rybí klenot na hranici
Jako klenoty živočišné říše jsou obyčejně označovány pestře zbarvené druhy motýlů, brouků nebo ptáků. Přestože rybka, o které se chci zmínit, svým zbarvením nemůže konkurovat křídlům otakárka nebo krovkám krasce, je na území České republiky natolik vzácná, že ji bezpochyby za rybí klenot považovat můžeme. Tímto ojedinělým reprezentantem naší rybí fauny je sekavčík horský (Sabanejewia balcanica) někdy označovaný i jako balkánský.
Vlk – příběh vracející se šelmy
Jedno z nejnenáviděnějších a zároveň nejobdivovanějších zvířat světa bylo polovině 20. století vyhubeno ve 48 státech USA a ve většině států Evropy. Díky pozitivnějším postojům veřejnosti, novým zákonům na ochranu přírody a také pozoruhodné přizpůsobivosti k měnícím se podmínkám se vlci vrací na mnohá místa svého původního výskytu i v tak přelidněném kontinentu jakým je Evropa. Vlk není symbolem zla a ani divočiny. Je to zvíře jako každé jiné a pokud máme s těmito šelmami sdílet stejný prostor, je nutné se na ně pohlížet bez předsudků a ideálů.
Netopýři – zvláštní tvorové noci
Netopýři jsou zvláštní, naprosto výjimeční živočichové už od pohledu. Jako noční tvorové, s pro nás skrytým způsobem života, bývají zahaleni rouškou tajemna a neznámého. Tato specifičnost jim ale v Evropě moc neprospěla. Lidé si je spojili s posly zla, viděli v nich ďáblovo znamení. Povětšinou se netopýrů báli, nebo je občas přibíjeli na vrata, aby odehnali zlé síly od svých domovů. Tento po staletí pěstovaný odpor zůstává v lidech hluboce zakořeněn a jen pozvolna se daří dostat do obecného povědomí skutečnou úlohu netopýrů v přírodě a představit je takové, jací opravdu jsou.
Do přírody s Fero Feničem
Tentokrát si o přírodě popovídáme s tvůrcem mnoha filmů, pořadů a dokumentů (Gen, Cestománie, Jak se žije..., Oko, Česká soda), zakladatelem Febiofestu a ředitelem nezávislé filmové a televizní společnosti Febio, Fero Feničem.
Temná minulost jeskyně Výpustek
Kolik proměn může prodělat rozsáhlý jeskynní systém je vidět na prostorách Výpustku. Kdo by při jeho prohlídce očekával podzemní dvorany přeplněné krápníkovou výzdobou bude asi zklamán. V odlehlejších partiích taková místa jsou, ale zatím nebyly zpřístupněny veřejnosti. Historie jeskyně v Křtinském údolí je pestrá a překotná tak, že nemá nikde u nás obdoby.
Fotografujeme ptáky u krmítek
Pro ulovení co nejlepších snímků divoce žijících zvířat je velmi důležité dostat se k nim co nejblíže. Proto fotografové budují nejrůznější kryty a snaží se zvířata nalákat právě na vyhlédnuté místo. Stejné zásady využijeme i pro fotografování ptáků u krmítek. Tato fotografická disciplína je relativně jednoduchá – mnozí ptáci žijící ve městech jsou v podstatě napůl ochočení, na krmítko se naučí létat rychle a člověka se příliš nebojí. Tak máme základ – a zbývá jen důkladná příprava, hodiny čekání a trocha štěstí.
Udělejte si zelenou střechu
Stále více ploch je dnes pokrýváno betonem a asfaltem, přibývá silnic, průmyslových zón i obytných čtvrtí. A ubývá půdy. S každým úbytkem otevřené půdy se ovšem zmenšuje schopnost krajiny pojímat srážkovou vodu; důsledky jsou známé. Voda po dešti steče kanalizací do napřímených řek a odtéká z krajiny. Po vydatnějším dešti hrozí záplavy; když opadnou, nastává naopak sucho. Jednou z možností, jak v městské či venkovské zástavbě vracet přírodě to, co jí bereme, jsou zelené střechy.
Slavkovský les
Drsná, tajuplná, opuštěná a trochu i pochmurná krajina, oplývající neporušenou přírodou, uniká dosud pozornosti velké části české veřejnosti. Najdete ji v západních Čechách pod názvem Slavkovský les.
Při zdrojnicích tepny Moravy
Řeka Morava sice pramení v severovýchodním cípu Čech a na Slovensku se pod památným Děvínem vlévá do Dunaje, mezitím však protne od severu k jihu celou Moravu. Právem je proto považována za říční tepnu moravských krajů.
Klíčení – čerstvá zelenina i v zimě
Klíčky a výhonky luštěnin, obilí a různých semen skrývají navzdory své velikosti obrovskou sílu. Vždyť musí budoucí rostlině poskytnout veškeré živiny pro počáteční fázi jejího vývoje. Po styku semena s vodou se v něm odehrává nepřeberné množství biochemických reakcí. Dokonale fungující „enzymatická továrna“ se tak probouzí k životu. Odběrateli její energie můžeme být i my.
Smutné osudy v ptačím ráji
Podzimní plískanice, mlhy a deštivé počasí mnohým z nás přivodily přinejmenším špatnou náladu. Pro dravce a jiné velké ptáky však toto období značně zvýšilo riziko vážného poranění či smrti. Na vině ovšem není samotná příroda, ale naše civilizační vymoženosti. Zcela běžné věci jako je elektrické vedení, prosklené plochy budov, auta jedoucí vysokou rychlostí nebo jen obyčejná mokrá vozovka se stávají pro ptáky smrtelným nebezpečím. Je na nás lidech, abychom hledali nová technologická opatření, která nám dovolí zachovat si vlastní pohodlí, aniž bychom přitom ohrožovali a likvidovali jiné „nelidské“ bytosti.
Jak se dělá příroda
V dnešní době jsme bohužel svědky, ale často i spoluviníky zániku původní české krajiny a přírody. Ač se její zbytky mnohde pokoušíme zachránit, bezvýsledně. Jako by krajina a příroda byla dnešní civilizací neuchopitelná, prokluzuje mezi prsty a mizí. Alarmující není ani tak zánik různých přírodních stanovišť jako skutečnost, že další takto cenná území téměř nikde nově nevznikají.