Naše příroda, ročník 2014, číslo 4
Kormorán velký – obratný rybolovec
V ptačí říši patří kormoráni bezesporu k jedněm z nejobratnějších rybích predátorů. Jeho úspěšnost a neúnavnost při lovu ho však záhy postavila proti zájmům jiného významného predátora – člověka. Zejména pro evropské země s rozvinutou tradicí rybníkářství byla přítomnost kolonií kormorána považována za pravou pohromu. V minulosti tak byl tento druh velmi intenzivně loven. Celé kolonie kormoránů padly za oběť hromadnému plenění, hnízdní stromy byly káceny a hnízda s vejci a mláďaty rozbíjeny. Přes všechny snahy člověka se však kormoráni udrželi v hojném počtu i do dnešních dnů. Ačkoliv zmiňovaná nevraživost přetrvává zejména u rybářů z pochopitelných důvodů i do dnešní doby, přeci jen se v současnosti blýská klidnějšímu soužití kormorána a člověka na lepší časy. V podmínkách ČR byl tento druh dokonce donedávna chráněn a škody jím způsobené byly hrazeny státem. Výsledkem ochrany byl však neúměrný nárůst početnosti tohoto druhu, který vyústil k opětnému zavedení státem regulovaného lovu, jehož cílem je nastolení rovnovážného stavu umožňujícího zachování kormoránů v naší kulturní krajině.
Obyčejná kopřiva – 1. část
Psát o kopřivách se mnohým bude zdát jako nošení dříví do lesa, či – chcete-li – sov do Athén, ale přiznejme si – známe kopřivy opravdu tak dobře? Je sice pravda, že již Mattioli napsal ve svém slavném herbáři, že „Kopřivy jsou tak obyčejné, že je můžeme poznati a ucítiti pouhým dotekem i potmě a v noci, pročež není zapotřebí, abychom je obšírně popisovali“, ale od dob tohoto vzdělaného osobního lékaře arciknížete Ferdinanda Tyrolského přece jen již pár let uplynulo a poznání přírody pokročilo o nějaký ten krůček dále. Většina lidí má ke kopřivám veskrze negativní vztah, který vzniká obvykle již v dětství, po prvním pádu do jejich porostu. V pozdějších letech je obyčejně vnímáme jako obtížný plevel – zvláště pokud patříme mezi zahrádkáře – jehož výskyt signalizuje stanoviště s vysokým obsahem dusíku, tedy hlavně rumiště, okolí skládek a hnojišť a vůbec podobné nevábné plochy v blízkosti lidských sídel. Není proto ani divu, že si většina z nás tyto rostliny příliš neoblíbila a ve svém okolí se je snaží všemožně vyhubit. Než ale také sáhnete po Roundupu či jiné, podle výrobců zcela neškodné látce, a vyrazíte na zahradu s kopřivami bojovat, přečtěte si následující řádky a možná, že k nim získáte poněkud jiný a především shovívavější vztah.
Krasec lipový
Možná jste si někdy při procházce prosluněnou lipovou alejí všimli, že některé lípy, i když všechny stejného věku, jsou nápadně proschlé, zatímco jiné vypadají docela zdravě. Příčiny toho mohou být různé. A nejsou-li lípy už hodně staré, není snadné hned tomu přijít na kloub. Někdy ale, hlavně v nižších polohách naší republiky, to zvláště dříve mohlo být následkem neblahé činnosti larev krasce lipového (Lamprodila rutilans).
Smíšená kultura spása nebo zkáza
V dnešním jednotvárném monokulturním zemědělství aby člověk kvítek pohledal. Stejně tak mnoho marného času stráví hledáním i různé druhy samotářských včel. Mezi které patří i drvodělka fialová (Xylocopa violacea) nebo drvodělka potulná (Xylocopa valga). Rozpoznat tyto dva druhy při letmém setkání není jednoduché. Liší se pouze zbarvením tykadel a hrbolky na nohou. Včela velikosti sršně s leskle fialovým zbarvením budí respekt.
Myška drobná
Myška drobná je rozšířená na východ až k Tichému oceánu, včetně oblastí Mongolska, Číny, také v Japonsku, v Koreji a v severní části Vietnamu. V Evropě se vyskytuje téměř všude kromě Skandinávie a oblasti kolem Středozemního moře. V České republice ji objevíme v nížinách a středních polohách až do nadmořských výšek 800 metrů. Vyskytuje se převážně v blízkosti vod, v rákosinách, v bujné vegetaci mokřin a bažin, ale také v přilehlých polích, kde s oblibou žije ve stozích slámy. Nevyhýbá se ani vlhkým zarostlým okrajům lesů, žije i v lužních lesích.
Svědecké vrchy
Svědecké vrchy jsou osamocené kopce v krajině, které vznikly odnosem materiálu z jejich okolí. Často, jak název napovídá, svědčí o původní výšce zemského povrchu. Najdeme je jak v Čechách, tak i na Moravě. Jedny z nejhezčích a nejzajímavějších tabulových hor, jak je můžeme také označit, objevíme na Nymbursku. Pro svou jedinečnost, byly některé z nich zařazeny do systému Evropsky chráněných lokalit v rámci Natura 2000. Jedná se o vrch Oškobrh, Břístevskou hůru, Přerovskou hůru a Semickou hůru. Pokud chcete stihnout návštěvu všech těchto čtyř, budete mít po celý den skutečně co dělat.
Po stopách největší „hrozivé bestie“ na světě
Píše se rok 1958 a na stavbě vodní elektrárny v Madunicích na západním Slovensku je rušno. V píscích v 19metrové hloubce se právě našla rozměrná lebka zvláštního prehistorického živočicha. Bohužel, ještě na místě nálezu se značně poškodila a zachovala se jen část čelisti se zuby. Tehdy ještě nikdo netušil, že jde o unikátní fosilii, která bude zmiňovaná v souvislosti se světovými rekordy.
Bílé „kamení“ na severu Čech
Severní Čechy jsou díky pestré geologické stavbě neobyčejně bohaté na různé kamenné hříčky přírody. Zaslouženou pozornost návštěvníků budí zejména tajemný svět pískovcových útvarů v Národním parku České Švýcarsko, atraktivní čedičové „kamenné varhany“ nebo pověstmi opředená žulová skaliska v Jizerských horách. V mnohém zajímavé jsou však také další přírodní výtvory, včetně bizarních křemenných a křemencových skal, jejichž bělostné stěny a útesy výrazně kontrastují – zejména za slunečného počasí – s okolní záplavou lesů i azurovou modří oblohy.
Špaček kontra strakapoud
Schopnost datlovitých, žlun, strakapoudů i datlů vytesávat dutiny pro svá hnízda je jistě velkým dobrodiním i pro celou řadu dalších živočichů. Tyto dutiny pak po mnoho let využívají nejen drobní opeřenci jako třeba sýkory, brhlíci, lejsci nebo dnes už poměrně vzácněji i krutihlav, ale rovněž sovy, sýček i kulíšek, nebo veverka, plšík, kuna a někdy i kolonie netopýrů. Nejčastěji ji však obsadí, třeba i proti vůli a na úkor jejího tvůrce, drzý a výbojný špaček! Sám jsem měl jednou příležitost se o tom přesvědčit.
Rosnička vs. komár
Taky vás už letos poštípali komáři? Určitě jste si říkali, jaký je to dotěrný hmyz. Ale co když má pro strach uděláno? Byla to nebetyčná troufalost, hlad nebo jen ospalost ze slunečného dopoledne či odevzdanost na druhé straně, co jsem měl tu možnost pozorovat?
Bukovými pralesy Vihorlatu
Maximálně párkrát za život vás cesty zavanou na samý východ Slovenska, jemuž vévodí osamoceně vystupující horský masív Vihorlatu. Na první pohled málo atraktivní území je ve skutečnosti přírodní skvost, na který se hned tak někde nenarazí. Zásluhu na tom mají rozsáhlé bukové lesy, díky nimž se Vihorlat dostal na prestižní seznam přírodních památek Unesco!
Velký Kosíř – klenot Hané
Velký Kosíř (442 m. n. m.) je na Hané nejen nejznámějším vrcholem hojně navštěvovaným turisty i cyklisty, ale též významnou geologickou lokalitou, místem výskytu vzácných bylin i živočichů, zachovalých lesů i připomínkou původního způsobu obhospodařování místní krajiny.
Fotografové přírody – Petr Jan Juračka
Petr Jan Juračka vystudoval hydrobiologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy (nyní dokončuje doktorské studium). Je to přesně ten typ fotografa, který se nikdy nedokázal profilovat jen jedním směrem, neboť jej velmi baví rozličné techniky, a nedokáže se soustředit jen na jednu jedinou - je naopak šťastný, když může kombinovat naprosto odlišné fotografické přístupy rychle za sebou. A tak v jeho portfoliu najdeme fotografie ze světelných i elektronových mikroskopů, snímky krajiny a časosběry z třech kontinentů, portréty zvířat i charismatických vědců, nebo letecké fotografie pořízené vrtulníkem řízeným rádiem.
Kdo letos vyhraje ekologického oskara?
Jeden z 12 nejlepších ekologických projektů má nyní šanci získat ekologického oskara – tedy první místo v soutěži E.ON Energy Globe Award ČR 2014, která již od roku 2008 každoročně oceňuje energeticky úsporné projekty či projekty s pozitivním vlivem na životní prostředí. V letošním roce se do soutěže přihlásilo celkem 242 ekologických projektů, z nichž odborná komise vybrala 12 nejlepších, tedy 3 projekty v každé z kategorií Obec, Firma, Kutil a Mládež. Jeden z těchto 12 projektů má nyní šanci stát se celkovým vítězem soutěže nebo získat cenu projekt Sympatie, o níž rozhoduje široká veřejnost svým hlasováním.
Procházka s noclehem po vojenském cvičišti
To, že bývalá vojenská cvičiště patří k přírodně nejcennějším územím v republice a zároveň k lokalitám s nejobtížnějším zajištěním zachování tohoto bohatství asi není nutné čtenářům Naší přírody příliš zdůrazňovat. Cech Svatého Víta nedaleko Mariánských Lázní je všeho tohoto názornou ukázkou.
Zaměnitelné houby
V posledním díle našeho seriálu o zaměnitelných houbách si představíme dva druhy dřevokazných lupenatých hub, z nichž jedna patří mezi oblíbený druh, hojně sbíraný mnoha houbaři. Jedná se o známou václavku smrkovou (Armillaria ostoyae), která roste na mrtvém i živém dřevě jehličnatých stromů, zejména smrků. Podobná šupinovka kostrbatá (Pholiota squarossa) sice roste častěji z listnatých stromů, ale nepohrdne ani jehličnatými dřevinami, zejména smrky. Protože je václavce velmi podobná a nezřídka si ji houbaři pletou, je určitě dobré si oba druhy představit, abychom je mezi sebou dokázali rozlišit. Šupinovka kostrbatá je uváděna v některých atlasech jako jedlá, ale díky své tuhé konzistenci může vyvolat nepříjemné zdravotní obtíže.