Naše příroda, ročník 2013, číslo 2
Přehlížená babočka
Babočka jilmová (Nymphalis polychloros) je mezi laiky naší nejméně známou babočkou. A není divu. Oproti nápadným druhům jako jsou paví oko, admirál nebo babočka osiková není babočka jilmová tolik vidět. Trochu připomíná rezavou babočku kopřivovou, ale je větší, matnější a zbarvená více do hněda. Není extrémně vzácná, ale uniká pozornosti. Nikdy jsem nepozoroval babočku jilmovou ve velkém počtu, vždy jen jednotlivě. Vyskytuje se v řídkých lesích, často v korunách stromů, v kaňonech řek, osídluje lemy lesních cest, nivy řek a potoků od nížin do hor. Zalétává i do zahrad a parků.
Brouci, kteří na nás dělají dlouhý nos
„Nosatci, Rhynchophora, jejichž původ nutno hledati u tvarů podobných mandelinkám, vyznačují se vesměs prodlouženou přední částí hlavy, která se u vlastních nosatců přeměňuje ve skutečný rypák (nosec). Chitinové desky na hlavě a předohrudi splývají u všech druhů v jediný celek a také vnitřní organisace jeví mnoho souhlasného. Larvy jejich jsou bez výjimky slepé, beznohé a ku břišní straně zahnuté, bílé strusky se žlutavou nebo hnědavou hlavou.“
Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách
Veverka patří k nejoblíbenějším tvorům české fauny a asi by se nenašel nikdo, kdo by ji na první pohled nepoznal. O to kurióznější je, že právě o tolik populární „opičce našich lesů“ koluje takové množství zavádějících informací ...
Slíďák tatarský – moravská tarantule
Ačkoli některé druhy zvířat můžeme na určitém území pozorovat řadu let ve víceméně neměnné početnosti, u jiných se setkáme s nápadným ubýváním či až s úplným vymizením. Aniž by to svou neblahou činností v krajině musel nutně způsobit člověk. Ze zoogeografického hlediska jde o tzv. restrikci areálu, často střídanou expanzí. Tak se u nás projevil i slíďák tatarský, jeden z největších a nejhezčích pavouků nejen Evropy, ale celého západního palearktu.
Pobytové znaky vydry
Ze zajímavého článku o vydře, který loni vyšel v Naší přírodě (4/2012), kromě jiného vyplynulo, že pozorovat tuto lasicovitou šelmu v přírodě nepatří zrovna k běžným zážitkům. O její přítomnosti na mnoha lokalitách se proto často dovíme pouze na základě nepřímých důkazů, tzv. pobytových znaků.
Proč se vyhýbat bolševníkům?
Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum), bolševník Sosnowského (H. sosnowskyi) a bolševník perský (H. persicum) jsou invazní, agresivně se šířící rostliny z čeledi miříkovitých, tedy příbuzní mrkvi, kmínu nebo petrželi. Původně pocházejí z oblasti Kavkazu, ale dnes se s nimi můžeme setkat v mírném pásu celé Eurasie a Severní Ameriky.
Litovelské Pomoraví – hanácké luhy
V České republice se nachází několik druhů lužních lesů od těch pramenných, které se vinou podél lesních potůčků, místy zachovalých ve své přirozené a původní skladbě, až po ty rozsáhlejší, které porostly okolí údolních niv, přirozeně větvená ramena řek, slepá ramena a jarní záplavové oblasti.
Fotografové přírody: Pavel Krásenský
I přesto, že láska k přírodě je u mne zakořeněna od raného dětství, nikdy jsem nestudoval školu s přírodovědným zaměřením. Vystudoval jsem střední průmyslovou školu elektrotechnickou a 10 let jsem se věnoval práci v oboru. Od roku 2001 působím v Podkrušnohorském zooparku Chomutov a od roku 2005 jsem na pozici zoologa.
Fotosoutěž "Houbařský rok 2012" - vyhodnocení
V zimní houbařské fotosoutěži bojovalo o přízeň poroty téměř 150 krásných, zajímavých, ale i vtipných snímků s Vašimi fotoúlovky. Do finále postoupilo 20 nejlepších. Autoři prvních pěti snímků získávají publikaci od nakladatelství Academia.
Děti a příroda - 2. část: Pavouci
... Po šesti měsících se na novém ostrově, který dostal jméno Rakata, objevila první živá bytost. Kdo se první odvážil přijít na tuto půdu sežehnutou Plutónem? Nebyly to bakterie schopné snášet vysoké teploty, ale docela obyčejný pavouk. Úplně malý nenápadný pavouček, kterého vídáme létat u nás za dnů babího léta na tenkých vláknech. A právě pomocí těchto vláken nesených větrem se pavouček dostal na ostrov, kde začal hned tkát novou síť a marně čekal na přílet mušek.
Program misePlus+ aneb kdo si hraje, nezlobí ...
Tak přesně tímto rčením se řídil generální partner časopisu Naše příroda, energetická společnost E.ON, při tvorbě naučně-zábavného programu s názvem misePlus+. Ten se dětem na základních školách snaží zábavnou a zajímavou formou přiblížit svět energie. Děti se seznámí nejen s teoretickými fakty, ale mohou si své znalosti a nově nabyté informace ověřit i přímo v praxi na jednoduchých pokusech a testech. A ještě získají pěkné odměny.
Na samém začátku Lužických hor
Na okraji Lužických hor nedaleko Cvikova u Nového Boru na lesním okruhu asi 20 km dlouhém potkáme nespočet zajímavých přírodních a přírodou přetvořených pozoruhodností, až se tomu skoro nechce uvěřit ...
Přes vápencové homole Strážovských vrchů
Kdo jednou navštíví Strážovské vrchy, má chuť se tam vracet pořád. Tyto hory plné úchvatných krajinných scenérií totiž nelze poznat, natožpak prochodit během jedné návštěvy. Zásluhu na tom má pozoruhodný a v Západních Karpatech jinde nevídaný reliéf, rozbitý do mozaiky vzájemně izolovaných horských hřbetů a hlubokých sníženin, nad nimiž vystupují vápencové homole nejvyšších kopců. Dva z nich se dokonce řadí mezi pomyslnou desítku nejkrásnějších slovenských vrcholů.
Velký Hornek: Ostrůvek pokladů na jihu Moravského krasu
„Z toho podvečerního lijavce jsem pražádnou radost neměl: hromy a blesky a proudy vody z otevřeného nebe. Klouzal jsem jak na toboganu ze strmé stráně pohanským lesem pařezin a promočený jak myš se potácel ke studánce, abych nabral zásoby pitiva pro dva lidi a dva psy na dva dny. Cesta zpět nebyla o nic lehčí: pěšina se změnila ve dno potoka. Když jsem vyčerpán dorazil na místo bivaku, mraky se právě začínaly trhat a nebeskými skulinami se počínaly prodírat paprsky zapadajícího slunce. V lese se odehrávalo fantasmagorické světelné divadlo, které stálo za to. Svaté paprsky se probíjely zářivými šípy šerem lesa Velkého Horneku a kouzlily siluety dávných druidů. Sýkorky ševelily veršíky zapomenutých legend a sojky drsnými hlasy vykřikovaly své tajné mantry. Pralesní božstva žehnala svým dětem ...“ (Deníkový zápis, 26. 7. 2012)
Jedlé dary přírody: Lípa
Lípu jako národní strom Slovanů netřeba botanicky představovat. Možná za zmínku stojí skutečnost, že v mírném pásu severní polokoule existuje téměř 40 druhů lip, na našem území se volně vyskytují pouze dva druhy, lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) a lípa malolistá nebo také srdčitá (Tilia cordata). Nejlépe je od sebe poznáme, jak už název napovídá, podle velikosti listů. Lípa srdčitá má navíc na spodní straně listu rezavé chloupky, velkolistá bělavé.
Jak fragmentace krajiny ovlivňuje život zvířat
Zkusili jste se někdy podívat na mapu České republiky? Letecký pohled na krajinu mnohdy dává našemu chápání dějů v ní docela zajímavý rozměr. Na většině území je naše krajina silně fragmentovaná a stejnorodé krajinné celky v ní nacházíme pouze v málo narušených oblastech s omezeným vlivem lidské činnosti.
Jeviště života jménem krajina – co můžeme udělat pro náš rodný kraj?
Vítejte na jevišti jménem krajina. Na místě, kde jsme se narodili, ve kterém žijeme a které nás každodenně obklopuje. Možná se vám jeví jako něco stálého či neměnného, ale je tomu přesně naopak. Krajina je nesmírně otevřený a dynamický prostor, kde se denně odehrávají životní dramata nepřeberného množství organismů. A jsme to právě my lidé, kdo určuje její současnou a budoucí podobu ...
Natura v zeleném aneb proč revitalizovat bývalé vojenské prostory
Ráj terénních čtyřkolek, zpustlé a nikým neudržované plochy, opuštěné cvičáky nebo přírodně cenná území? Každý z uvedených výrazů je synonymem bývalých vojenských prostor, které dnes většinou zejí prázdnotou. Jejich údržba nepatří mezi priority nových majitelů či správců, nebo je pro ně nákladná. Málo kdo však ví, že opuštěná vojenská území bývají z přírodovědeckého a ochranářského hlediska velmi významná a mnohá z nich hostí rostliny a živočichy, které se dnes objevují v červených seznamech ohrožených druhů.
Zaměnitelné houby: Ucháč obecný vs. Smrž obecný
Protože nastává jaro, představíme si v tomto díle dva typicky jarní druhy hub, které bychom mohli vzájemně zaměnit. Jedná se o výborný jedlý druh smrž obecný (Morchella esculenta) a prudce jedovatý ucháč obecný (Gyromitra esculenta), u kterého bývají dodnes zaznamenávány závažné, výjimečně i smrtelné otravy. Vzhledem k tomu, že je tento druh právě zaměňován se smrži, je určitě nutné oba druhy bezpečně znát, aby nedošlo k jejich záměně.