Naše příroda, ročník 2018, číslo 4
S medovicí po dálnici
Snad všichni si z dětství pamatujeme úžasnou říkanku „Polámal se mraveneček“. A tak zřejmě nikoho nepřekvapí, že mravenci jsou fit jedině na cukerné dietě. Proč se ale bez cukrátek neobejdou a kam vlastně chodí mlsat, ví už jen málokdo. A tak hurá na exkurzi k mravencům, na níž se to dozvíte všichni.
Život pod hladinou rybníků
Ty české rybníky jsou stříbro slité, žíhané temnem stínů pod oblaky, vloženy v luhy do zeleně syté jsou jako krajů mírné, tiché zraky. Tu sluka steskne v rákosí blíž kraje, a kachna vodní s peřím zelenavým, jak duhovými barvami když hraje, se nese v dálce prachem slunce žhavým; chlad s dechem puškvorců lukami stoupá, a s vůní otavy po kraji dýchá, vzduch mírně chlazen vlnami se houpá, a něco jako věčný stesk v tom vzdychá.
Tanec pestrobarevných křídel
Procházka květnatou loukou, kdy si vlídný vánek pohrává s klasy trav, s jemně vyhlížejícími lučními zvonky, se střapatými kohoutky i bílými úbory kopretin snad okouzlí každého z nás. K tomuto obrazu letní pohody neodmyslitelně patří i cvrčení kobylek, bzukot včel a čmeláků, kteří pilně přelétávají z květu na květ, barevní brouci – snad nejvíce kovově lesklí zlatohlávci – pasoucí se v květenstvích, drobní pavoučci běžníci se svou úžasnou schopností měnit zabarvení těla podle barvy hostitelského květu, četné nenasytné housenky a samozřejmě motýli.
Odpočívání zvířat
Při toulkách přírodou mnohdy překvapíme odpočívající zvířata. Pokud vane vítr od zvířete k nám, máme naději, že se dostaneme do blízkosti některého z obyvatel lesa a překvapíme jej.
Králický Sněžník
Králický Sněžník je třetím nejvyšším pohořím v naší republice a zároveň je plošně nejmenším. I přesto nám nabídne vše, co od hor očekáváme. Pestré podhůří plné života i vrcholy se smrčinami, rašeliništi a hlubokým tichem, které naruší jen šumění větru v korunách stromů.
V epicentru stolových hor
Po mnoha výpravách do Labských pískovců jsem se konečně odhodlal absolvovat křest turistickým peklem nejnavštěvovanější atrakce Saského Švýcarska, světoznámé vyhlídky Bastei. Panoramata byla vskutku kolosální a davové šílenství taktéž. Avšak pro jistotu, abych dopředu vyeliminoval případné zklamání, jsem si ještě chtěl dopřát nějaký milý dopolední předkrm. Nejlépe stejně půvabný, ale pokud možno raději mnohem méně frekventovaný.
Babí léto na Muráňské planině
Muráňská planina je jedním z devíti slovenských národních parků. Vyznačuje se vápencovým podložím, plochou náhorní plošinou se strmými okrajovými srázy, velkým lesním bohatstvím a nepříliš vysokou návštěvností. Krajinným symbolem Muráňské planiny je vápencové bradlo Cigánka se zříceninou hradu Muráň a rozlehlá Velká lúka s chovem koní noriků. Divokost a nedotčenost zdejší přírody je naopak nejmarkantnější ve vápencových roklích, které jsou však z velké části běžným turistům nepřístupné.
Mnichovské hadce
Hadec neboli serpentinit je velmi zvláštní hornina. Má zcela specifické chemické vlastnosti, zejména vysoký, pro řadu rostlin toxický obsah hořčíku a dalších kovů a naopak velmi nízký obsah živin. V důsledku toho rostou na hadcích rostlinná společenstva, jaká nenajdeme nikde jinde. A protože hadec je hornina poměrně vzácná, vyskytující se jen ostrůvkovitě, patří i hadcová společenstva mezi velké vzácnosti.
Žofínský prales, nejstarší rezervace v Evropě
V Novohradských horách se nalézají dva zbytky původních pralesů, které patří mezi nejstarší pralesovité rezervace nejen na území ČR, ale v celém středoevropském regionu. Novohradské pralesy představují mozaiku pralesovitých květnatých bučin, pramenišť a fragmentů suťového lesa a podmáčených smrčin s významnými druhy rostlin, hub, ptáků a hmyzu. Ochrana pralesních porostů je v dnešním Žofínském pralese (NPR) a Hojné Vodě (NPP) od doby vyhlášení ponechána samovolnému vývoji.
Krásnokřídlí
Kdo se někdy procházel po rozkvetlé louce, ví, že nejkrásnější pohled na ni je, když kolem poletují motýli. Kdo jsou tito krásní tajemní tvorové? Proč se za nimi děti pokaždé rozběhnou a touží je chytit? A proč muži lákají ženy, aby se přišly podívat na sbírku motýlů? Pojďme se společně kochat, inspirovat a žasnout nad touto hříčkou přírody.
ZOO – azyl zvířecích tuláků
Do zoo všichni míříme za vzácnými zvířaty, která v naší přírodě nikdy nepotkáme. Každá jich chová na stovky a vystavuje nám je na odiv. A tak si tu málokdo všimne spousty „domácích“ volně žijících tvorů, které v zoo zkrátka nečeká. Není divu. Mnozí ze zvířecích poutníků se totiž tajně skrývají v zapomenutých zákoutích. Když se ale podíváte pozorněji, zjistíte, že někteří z nich se procházejí po cestách přímo mezi vámi a pár se jich zabydlelo dokonce ve výbězích exotických druhů a teď s nimi sdílejí lože i svačinu. Ačkoliv některé v zoo volně žijící druhy jsou i v naší přírodě běžné a odskočily si sem jenom na návštěvu, jiné v přírodě hojné kdysi bývaly, ale dnes jsou ohrožené a hledají azyl.