Naše příroda, ročník 2017, číslo 2
Přátelé květů a lidských žaludků
V posledních desetiletích dochází v kulturní krajině k razantnímu poklesu počtu opylovačů. Řada studií z celého světa potvrzuje závažný úbytek divoce žijících hmyzích opylovačů v intenzivně obhospodařovaných oblastech celého mírného a subtropického pásu, celosvětově jsou zaznamenány také úhyny chovaných včelstev. Přitom je dokázáno, že dvě třetiny zemědělských plodin a většina volně rostoucích rostlin je závislá právě na nich. Snižování stavů hmyzích opylovačů tak má přímý negativní dopad nejen na přírodu, ale i na stabilitu potravinové produkce a může se podepsat i na zdraví lidstva.
Nejhojnější hmyz?
Uvažovali jste někdy, který hmyz je u nás nejhojnější? Před časem nás touto otázkou překva¬pil náš vnuk a uvedl nás do nemalých rozpaků. Seděli jsme pod rozkvetlou meruňkou, která zrovna hučela včelami, čmeláky, různými mouchami a dalším hmyzem, který ji považoval za vítané občerstvení v jinak ještě dosti holé zahradě. První, co nás v té chvíli napadlo jako odpověď, byly včely, ale naštěstí jsme si uvědomili, že to asi nebude tak jednoduché. Taková odpověď by byla asi na stejné úrovni, jako bychom za letního večera na hrázi jihočeského rybníka řekli, že nejhojnějším hmyzem u nás jsou komáři. Začali jsme proto poněkud mlžit a otázku rozvádět do více rovin s tím, že odpovědi budou různé, když se budeme ptát po po¬čtu u nás žijících druhů určité skupiny hmyzu, či po počtu jedinců určitého druhu, a také, že se ještě ani vědci nedohodli, kolik kterého hmyzu u nás vlastně žije.
Posthornická krajina plná včel aneb Kde bydlí samotářky?
Nevyhnutelným důsledkem těžby nerostných surovin jsou posttěžební lokality, které pokrývají skoro 1 % světové půdy. Během posledních let dochází z důvodu poklesu přirozených stanovišť k ohrožení a následně i k zániku mnoha druhů hmyzu. Rekultivovaná území po těžbě nerostných surovin se tak stávají vzácnými náhradními lokalitami, kde nejen ohrožený hmyz dostává svou druhou šanci. Instalací mrtvého dřeva v rekultivované krajině, například formou hmyzích domků, můžeme v obnovované krajině pomoci zvýšit reálnou šanci pro přežití těchto druhů, které pak ve formě protislužby rádi pomohou s opylováním její vegetace.
Datel černý – pták roku 2017
Procházím se březnovým lesem, v povětří se vznáší vůně fi alek, ptačí koncert doplňuje zurčení potůčku. Vtom poklidnou jarní atmosféru prořízne táhlé melancholické zakvílení „kliééé“, nad hlavou se mihne silueta velkého černého ptáka, který rovnou čarou přelétne do protilehlých korun stromů a v letu ještě pozdraví pronikavým „kru -kru -kru“. A pak jako by se po něm země slehla, jen v člověku ještě doznívá ostrý datlí hlas a vzpamatovává se z překvapení. Setkání s datlem černým je vždycky zážitkem. Neměli bychom si ho nechat ujít v žádném roce, ale letos, kdy je ptákem roku, teprve ne!
Krtek obecný
Všichni jej známe, přesto o něm mnozí ví pramálo. Řeč je o krtkovi obecném (Talpa europea, Linné, 1758), jediném zástupci čeledi Talpidae v naší republice. Jemu taxonomicky příbuzných přitom můžeme napočítat celkem na 42 druhů.
Jaro v lese
Na příchod jara se těší bezpochyby každý z nás, kdo si uvědomuje, co to bude pro něho i pro přírodu znamenat, jak se vše změní k lepšímu, a že se už konečně zbavíme zimy se všemi jejími problémy. Část naší živé přírody si jistě také uvědomuje, že něco takového přijde, a další to aspoň tuší. A když ta změna konečně přijde, bude na ni reagovat celá příroda bez rozdílu, a to každý její člen svým způsobem.
Kachna stokrát jinak...
Pod kachnou si každý nejspíš vybaví březňačku s pečlivě nablýskaným zrcátkem. Není divu, vždyť je to naše nejznámější a nejhojnější kachna. Plave snad na každé přehradě, potoce i návesním rybníčku. České vody však hostí i nespočet vzácných vrubozobých slečen, které stojí za to poznat a zachránit. Tak do toho.
Na nejkrásnější vrchy Malých Karpat
V délce úctyhodných 90 km se od soutoku Moravy s Dunajem u Děvína až k Novému Mestu nad Váhom táhne monumentální horská hradba Malých Karpat, která převyšuje okolní nížiny o více než 500 m. Nejkouzelnějším ročním obdobím tu bývá jaro, kdy na bělostných vápencových skalách i v prosvětlených listnatých lesích rozkvétají spousty vzácných květů a souvislé porosty bučin se mění v jednolitý zelený koberec.
Podél vinohradů k hezkému výhledu i pozoruhodné květeně
Jihomoravské Bořetice vábí návštěvníky především opojným vínem. A tamní sklípky již delší čas čelí silnému náporu všech kategorií turistů. Pokud vás sem tedy někdy zavane nezřízená vášeň pro dobrý mok, tak vám nyní nabízíme příležitost, jak si po dlouhém večeru hezky vyčistit bolavou hlavu.
Jaro s obojživelníky
Cítíte také tu jarní svěžest ve vzduchu? To svěží vlhko prohřívané prvními jarními teplými slunečními paprsky? Jestli ne vy, tak obojživelníci určitě. Jaro je totiž nejzásadnějším obdobím v jejich životě. Že nevíte, kdo obojživelníci jsou? Tak vám to hned osvětlíme – jsou to tvorové, kteří ke svému životu potřebují dva živly – vodu a zemi. Jedná se o žáby a tzv. ocasaté obojživelníky – čolky a mloky.
Každý pták se počítá! Ve faunistické databázi České společnosti ornitologické Avif.birds.cz
Na dotazy odpovídá ředitel ČSO a duchovní otec databáze Zdeněk Vermouzek
Na dohled od Vlašimi
Když tu člověk prochází, skoro by nevěřil, že je jen půl druhého kilometru od města. Obyvatelé Vlašimi to místo znají pod jménem Jinošov a patří k jejich oblíbeným vycházkovým místům.