Naše příroda, ročník 2012, číslo 3
Nezvaní hosté
Člověk se vyvinul z živočišných předků v afrických savanách a jako dědictví si s sebou již po miliony let nese touhu žít v podobných klimatických podmínkách, jako měl na počátku svého vývoje. Časem se mu podařilo tyto své tužby vyplnit, a tak žije značná část lidské populace v příjemně vytápěných domovech, které jsou však příjemným bydlením nejen pro člověka, ale i pro celou řadu dalších živočichů, o nichž nemá často ani tušení.
Pozorování: Otakárek fenyklový
Vývoj otakárka fenyklového jsme pozorovali od července 2009 v Bezděčí u Trnávky. Housenku jsem zachytila v době, kdy naposled přijímala potravu. „Nachodila“ ještě asi 10m, než našla vhodné klidné místo k zakuklení.
Divizna brunátná
K nejstatnějším a nejvyšším bylinám naší divoké přírody náleží bezesporu divizny. Ve střední Evropě jich roste kolem deseti druhů, a to včetně občas zavlékaných, u nás nepůvodních. Nejznámější z nich jsou divizna obecná (Verbascum phlomoides) a divizna velkokvětá (V. densiflorum), odedávna považované za významné léčivky, místy dokonce pěstované. Ačkoli většina divizen nepatří k vzácným rostlinám, téměř pro všechny je charakteristická rozptýlenost jejich výskytu a lokalizace především na teplejší oblasti. Všechny naše divizny kvetou v různých odstínech žluti, kromě jediné, sytě fialově kvetoucí, nádherné divizny brunátné, u nás dnes již vzácné a ohrožené.
Výr velký – soví král
Do rodu Bubo (výr) patří největší sovy s vyvinutýma „ušima“ a zarostlýma nohama až po drápy a jejich křídla nedosahují na konec mírně zaokrouhleného ocasu. Výři obývají celou zeměkouli kromě Austrálie, Nového Zélandu, tichomořských ostrovů a Antarktidy. V Česku a na Slovensku žije jeden druh, výr velký, právem nazýván soví král.
Kříženci orchidejí
Orchideje mají proti jiným rostlinám několik zvláštích specifik. Jedním z nich je i neuvěřitelně velký rozsah křížení (hybridizace), které v rostlinné říši nemá obdoby. Jak k tomuto jevu dochází, co je podmínkou vzniku křížence (hybrida), s jakými hybridy se v přírodě nejčastěji můžeme setkat, jak je rozpoznáme a jaký význam má hybridizace orchidejí v přírodních a umělých podmínkách – to vše se dozvíte v následujících řádcích.
Vodstvo Šumavy ... z letadla
„Na prstech u ruky sčetl bys jednotlivá suchá místa zde. Bohatství vod, mlh a par tu nepřebraně, v tomto království lesů a slatí, mokřisk a tůní, bahnisk a rašelinišť. Plochy jezer znamenitě přispívají k udržení vlhkého klimatu, spolu s nesčetnými praménky, potůčky, jichž býti má v šumavské oblasti kolem šesti set.“ (Josef Váchal, Šumava umírající a romantická)
Fotografové přírody - Rostislav Stach
Rostislav Stach fotografuje od roku 1974 a od roku 1978 se specializuje na snímky zvířat z naší i světové přírody. K fotografování jej přivedl jeho otec, Dalibor Stach, který byl v sedmdesátých letech jedním z nejvýznamnějších československých fotografů. Když v roce 1993 nastoupil Rostislav do chomutovského zooparku jako fotograf a vedoucí propagace, stala se z koníčka profese. Od roku 2005 pracuje „na volné noze“.
Zaměnitelné houby: Muchomůrka růžovka, muchomůrka tygrovaná
Sběr hub je v naší zemi bezesporu obrovskou tradicí, protože více než tři čtvrtiny Čechů každoročně vyráží do lesa pro chutné úlovky. Tato záliba však s sebou nese i rizika spojená s chybným určením hub a možnou otravou. V novém seriálu časopisu Naše příroda vás proto seznámíme s nejvíce zaměnitelnými druhy, které se pomocí důležitých vnějších znaků naučíme rozlišovat. V prvním díle si představíme výtečnou muchomůrku růžovku a jí podobnou smrtelně jedovatou muchomůrku tygrovanou (panterovou).
Labské vyhlídky
K největším klenotům české krajiny patří Porta Bohemica – hluboké a úzké labské údolí, kterým si naše největší řeka razí cestu napříč Českým středohořím a Děčínskou vrchovinou. Vysoké a strmé údolní srázy nabízejí od Litoměřic po Hřensko bezpočet vyhlídek se závratnými pohledy na kroutící se veletok. Některé jsou upravené, zpřístupněné a pojmenované, jiné mají podobu obyčejných skal nebo odlesněných návrší. Dohromady je asi ještě nikdo nespočítal.
Vulkanity Nízkého Jeseníku
V okolí Bruntálu najdeme mnoho pozůstatků nedávné (alespoň z geologického hlediska) vulkanické činnosti. Sopky, utuhnuté lávové proudy, sopečné sedimenty i nově vytvarovaná údolí připomínají mnohem aktivnější období starších čtvrtohor, plné sopečného dýmu a lávy. Od loňského podzimu tyto zajímavosti spojuje nová naučná stezka.
Netahej žábu za nohu aneb jak je (ne)snadné určování našich hnědých skokanů
Určování našich hnědých skokanů není tak složité jako zelených skokanů, ale nemusí být úplně snadné. Přírodomilci se často dopouštějí chybné identifi kace z jednoho prostého důvodu. Naučí se způsob, který se jeví jako nejlepší a nejjednodušší, avšak který může být zavádějící. Mám na mysli „profláknuté“ natahování a ohýbání zadní končetiny směrem k čenichu. Správného určení skokana dosáhneme nejlépe při kombinaci více rozlišovacích znaků, často aniž bychom žábu museli chytat. Na první pohled podobné druhy se liší i v některých ekologických aspektech.
Jedlé dary přírody: Hluchavka bílá, hluchavka skvrnitá
Hluchavku si malé děti občas pletou s kopřivou díky vzhledově podobným listům. Brzy ovšem pochopí, že hluchavka nepálí. O téhle hříčce přírody ovšem neví zvířata, a tak pokud se jednou spálí o kopřivu, většinou potom nechají „na pokoji“ i hluchavku. Od konce dubna ovšem už hluchavku odlišuje květ pyskatého tvaru. Hluchavek je na světě kolem 40 druhů, u nás je nejrozšířenější hluchavka bílá (Lamium album) a hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum). Můžeme je spatřit téměř všude, přičemž přednost dávají úživným stanovištím s dostatkem vláhy.
Klenot jménem Barrandien
Pokud by byla na legendě o praotci Čechovi byť jen špetka pravdy, jedno je jisté: čeští paleontologové by ho za přivedení svého lidu k hoře Říp měli zlíbat od hlavy až k patě. V Evropě je totiž jen málo míst, které by z paleontologického hlediska byly tak zajímavé, jako je Český masiv. Nachází se zde totiž světově proslulé a snad z každého ohledu významné barrandienské paleozoikum, unikátní zdroj informací o biologické diverzitě starších prvohor. Než si ovšem zmíníme, čím konkrétně je Barrandien vlastně tak zajímavý a významný, musíme se podívat na geologii České republiky z poněkud širšího úhlu pohledu.
Kde se těžila břidlice
Nízký Jeseník sice zůstává ve stínu svého mohutného bratra Hrubého Jeseníku, ale tato krajinav umí pohladit svým půvabem a má i svoje zvláštnosti.