Naše příroda, ročník 2014, číslo 5
Obyčejná kopřiva – 2. Část
„Zkušeným lékem proti všelikým otevřeným, rozežíravým, zlým a hnisavým neřestem je následující: Vezmi stejné množství svrchních výstřelků kopřivových pokud nesou květ a semeno, a byliny lašťovičníkové. Tyto byliny rozkrájej nadrobno a smaž je v novém neslaném másle na skrovném ohníčku z uhlí, pak vytlač šátkem a vytlačíš jakousi zelenou tučnost, kterou pomazávej bolavá místa.“ To je jen jeden z mnoha receptů na využití kopřiv, které uvádí Mattioli ve svém herbáři. Během času přibylo k těmto receptům mnoho dalších a kopřivy nalezly uplatnění nejen v léčitelství, ale i v kulinářství, textilním průmyslu, farmacii a kosmetice. Ale ještě mnohem a mnohem dříve než lidé, objevili kopřivy nejrůznější živočichové, kteří je využívají jednak jako potravu (mnohdy dokonce jedinou), ale také jako džungli, ve které se snadno schovají před nepřáteli a na druhé straně zde mohou nerušeně lovit.
Silně jedovatý pavouk kolonizoval Čechy
O tom, že dochází ke změně klimatu, asi pochybuje málokdo. S tím souvisí i změny rozšíření organismů. To se samozřejmě týká Čech o to víc, že se nachází uprostřed kontinentu. Někteří velcí živočichové mají s přesunem potíže, neboť jsme pro ně vytvořili překážky například v podobě oplocených dálnic. Jiní živočichové překážky nepociťují. Mezi takové živočichy patří většina bezobratlých. Tedy většinou drobnějších živočichů, kteří svůj přesun často realizující pomocí vzduchu. K takovým živočichům patří i pavouci. Přestože prakticky všichni pavouci jsou jedovatí, jen málokterý dokáže poškodit lidskou pokožku natolik, tak aby jed pronikl do organismu.
Skorec vodní – potápěč mezi pěvci
Skorec vodní (Cinclus cinclus), tmavohnědý pták velikosti kosa s krátkým ocasem a nápadnou bílou náprsenkou nad rezavěhnědou spodní částí těla, patří mezi naše pěvce, jejichž domovem jsou především čisté toky hor a pahorkatin s kamenitým dnem a pobřežím. Skorec je zajímavým ptačím druhem především pro svůj životní styl. Svojí trvalou přítomností pak jako bioindikátor signalizuje nulovou nebo nízkou toxicitu vody. Chemické rozbory jeho peří ukázaly, že se v něm vyskytují podobné prvky jako v sedimentech dna. Tyto látky, např. těžké kovy, se do jeho těla dostávají přes organismy, kterými se živí. Během jeho života (skorec vodní se může dožívat věku kolem deseti let) by jejich koncentrace mohla stoupnout natolik, že by ohrožovala jeho základní životní funkce. Proto taková místa skorec vodní neobývá.
Tesařík Schäfferův
Je paradoxní, že i když se dnešní zoologie může pochlubit obrovským množstvím poznatků o životě i těch nejdrobnějších živočichů v různých souvislostech, přesto se toho naopak o některých velikostí i pohyblivostí nápadných druzích ví málo. Například o příčinách určitých zvláštností v chování jejich populací, nevyjímaje zástupce jinak poměrně dobře prozkoumaných skupin fauny střední Evropy. Tak je tomu třeba u tesaříka Schäfferova pro dodnes chabé znalosti jak dlouhých nepravidelných period a dynamiky jeho výskytu, tak i osídlovacích zvyků. Jde o obecně vzácného brouka, u nás dokonce považovaného za kriticky ohroženého, avšak za určitých okolností se schopností vytvořit na některých místech, nejspíše jen po přechodnou dobu, neobyčejně silné populace.
Bílý král obor
Pokud chcete na vlastní oči spatřit bílého jelena, musíte se za ním vydat do některé z našich obor. Ve volné přírodě tohoto krásného a vznešeně vyhlížejícího tvora bohužel nepotkáte. Snad jen v případě, že by se jim podařilo z obory utéct, což už se také přihodilo, kdy za bouřky padající stromy zničily oplocení a jeleni se dostali ven. Ale nakonec se všichni sami vrátili.
Paroh či roh?
Při pohledu na jelena či daňka v období říje nás na první pohled zaujme jejich paroží. Jde o jeden ze znaků pohlavního dimorfismu nejen těchto zvířat, ale také např. srnce, losa či soba. Potkáme-li muflona, také nás zaujme jeho ozdoba na hlavě, ovšem v tomto případě jde o rohy a má se to s nimi trošku jinak, než s parohy. Víte, jaký je vlastně rozdíl mezi parohem a rohem?
Po minerálních pramenech Smrčin
Povědomí o minerálních zřídlech západních Čech souvisí obvykle s představou známých lázeňských center a jejich blízkého okolí. Mnoho pramenů různých minerálek či kyselek se však nachází v místech téměř zapomenutých a neznámých. Platí to bezezbytku o Smrčinách – vrchovině vyplňující Ašský výběžek, kam většina obyvatel České republiky nemá důvody příliš často zavítat. Právě tady vyvěrají minerálky, jejichž prameny mohou vytyčit směr nevšedního výletu.
Oleksovické vřesoviště
Rozlehlý pás unikátních vřesovišť zaujímá prestižní pozici uvnitř množiny přírodních rarit národního parku Podyjí. Podobné stanoviště, avšak daleko skromnějších rozměrů, najdeme také na jižním okraji Oleksovic, městyse položeného v rovině mezi Miroslaví a Znojmem.
Fotografové přírody – Jaromír Kadeřábek
Jaromír Kadeřábek se narodil v roce 1977. K přírodě měl od dětství přirozeně blízko, neboť jeho domov obklopují rozsáhlé lesy a víc jak tucet rybníků, které poskytují útočiště především zástupcům ptačí říše. Ve školních letech se pravidelně účastnil různých přírodovědných soutěží a přesto, že ho "kameny příliš nebavily", odnesl si odtud četná vítězství. Po letech, kdy se od své největší záliby oddálil, se díky fotografování k přírodě opět vrátil.
Věda je krásná
Soutěž Věda je krásná (vedajekrasna.cz) je úspěšný projekt přírodovědné fotografie, který začal v roce 2009 velmi nenápadně jako interní fotografická soutěž Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Jejím cílem bylo především srovnat anonymně pedagogy a studenty na jednu "startovní čáru" a získat přitom i kvalitní obrazový materiál pro potřeby fakulty.
Kuňka obecná aneb Tajemné volání, které strach nahání
Touláte-li se rádi na jaře a v létě kolem stojatých vod, pak vám jistě neuniknou hlasité žabí koncerty, linoucí se od nich na kilometry daleko. Zaposloucháte-li se pozorněji, zjistíte, že žabí hlasy jsou velmi rozmanité a pro jednotlivé druhy žab zcela charakteristické. Některé jsou nám dobře známé, jiné docela povědomé, ale možná jste zaslechli i hlasy zvláštní natolik, že by vás vlastně ani nenapadlo je s žábou jakkoliv spojovat. K nim určitě patří i velmi originální hlasový projev jedné naší silně ohrožené žáby. Je malá, zcela nenápadná a v přírodě ji rozhodně spíš uslyšíte, než uvidíte. Její samci se ozývají tajemným houkáním, které může leckomu znít strašidelně. Zejména proto, že jsou při něm dokonale maskovaní, zcela splývají se svým okolím a běžnému pozorovateli tak zůstávají skryti. Ze vzdálenosti desítek metrů jejich houkání vnímáme jako pomalé a melancholické, přesto dosti důrazné „ú". To rozhodně rozdmýchá plamínek zvědavosti v každém z nás. My se teď spolu za tím tajuplným voláním vydáme, a možná, že budeme mít kromě odvahy i štěstí a malou žabku nakonec najdeme.
Pták roku je mistrem toku
Určitě jste v minulých číslech tohoto časopisu již zaznamenali, že letos se stal ptákem roku společně s čápem černým i čáp bílý. Proto se mu dostává velké pozornosti a všude kolem nás již o něm kolují spousty zajímavých informací. On si to rozhodně zaslouží. Čáp je totiž odjakživa jedním z prvních poslů jara a tak ho nad čerstvě probuzeným polem viděl přilétat snad každý z nás... Ladný let půvabného krasavce obvykle bývá příslibem, že jaro už neomylně začíná. Nám se letos podařilo i trochu něco navíc, byli jsme svědky jeho intimních chvil. Popravdě řečeno připletli jsme se k nim vcelku neplánovaně - čápi se totiž pářili přímo na střeše ptačí voliéry v zoologické zahradě. A bylo na co se dívat... Konečně posuďte sami.
Ochránci přírody se bez sponzorů neobejdou
Co spojuje ochránce přírody a jejich sponzory? Na tuto otázku lze odpovědět stručně – snaha chovat se šetrně k přírodě a chránit ji. Aby tato slova dostala konkrétní podobu, zveme vás na návštěvu do Buchlovic, půvabného městečka na úpatí Chřibů, na něž z výšky 509 m n.m. shlíží královský hrad Buchlov z 1. poloviny 13. století. V centru Buchlovic vaší pozornosti neunikne krásný barokní zámek s úžasným parkem. A za návštěvu rozhodně stojí i Záchranná stanice volně žijících živočichů Buchlovice v zámecké zahradě, kam se společně podíváme a najdeme i odpověď na titulní otázku.
Svatojánské proudy
Svatojánské proudy bývaly jedním z nejkrásnějších míst českého vnitrozemí. Mohutné peřeje, které naháněly hrůzu vltavským plavcům a lákaly romantiky, však již sedmdesát let leží pod hladinou Štěchovické přehrady. Přesto má i dnes smysl do těchto míst zavítat.
Environmentální výchova v zážitkové pedagogice
Každý pedagog ví, že děti jsou základem jeho práce. Hledá možnosti ke zdokonalení své činnosti a snaží se v dětech upevnit morální zásady i vědomosti pro jejich budoucí život. Úkolem každého učitele je připravit pro děti přátelské a příjemné prostředí. W. A. Ward říká: „Průměrný učitel vypráví. Dobrý učitel vysvětluje. Výborný učitel ukazuje. Nejlepší učitel inspiruje.“
Poznáváme naše hřibovité houby – hřib královský
Po zaměnitelných houbách jsme pro vás připravili nový seriál o bezesporu nejpopulárnější skupině hub, kterými jsou bezesporu hřibovité houby. Málokdo ví, že včetně různých variet a forem lze u nás nalézt více než 60 druhů, které patří do mnoha různých rodů, přičemž houbařům známé jsou samozřejmě hřiby jako takové, dále „suchohřiby, kozáky, křemenáče a klouzky. Cílem našeho seriálu bude jednotlivé druhy postupně představit a rozšířit tak vaše obozory o této krásné skupině hub. Seznámíme se s druhy jak běžnými, tak i s těmi vzácnými, které bychom měli chránit a nesbírat, dokonce v některých případech se jedná o druhy státem chráněné, jejichž sběr je zakázán!. Mezi ně patří i hřib, kterému bude věnován první díl a který je mnohými houbaři i mykology nazýván právem králem hřibů. Koneckonců, má to i ve svém jméně. Hřib královksý (Boletus regius) je bezpochyby jedním z nejkrásnějších druhů hřibů a zaslouží si náš obdiv ale především ochranu, protože je velmi vzácný.