Po zvířecích stopách – 3. část

V dnešním pokračování našeho stopařského minima se zaměříme na stavitelské umění živočichů a jejich „oblečení“. S trochou nadsázky by se dalo říci, že i zvířeci šatník podléhá módě. Jen si zkuste porovnat svatební šat kačera kachny divoké s jeho šatem prostým, a ani se vám nebude chtít věřit, že jde o toho samého ptáka (zajímavé ovšem je, že v přírodě jsou daleko parádivější samci – inu i tady je vidět, jak daleko se již člověk od přírody vzdálil). Také třeba zimní odění srnce se svou šedohnědou barvou výrazně liší od rezavě hnědé srsti letní. A to ještě nezmiňujeme šat juvenilní či immaturní, který převlékají ptáci během svého dospívání. Zkrátka, v přírodě to během roku vypadá skoro stejně jako v převlékací kabince obchodního domu s textilem, jen s tím rozdílem, že většina lidí části svých svršků v kabince nezanecha, zatímco zvířata je odkládají – většinou po malých částech – kde se dá. Tím nám dávají příležitost procvičit si své stopařské umění i na jiných objektech, než jsou šlépěje či zbytky potravy. A někdy je to pořádný oříšek.

Život černých rytířů

Prase divoké (Sus scrofa) je u nás poměrně rozšířené. V myslivecké mluvě je označováno jako černá zvěř, nebo jen divočák. Žije téměř nočním životem a tak často unika pozornosti. Ovšem jeho život je velmi zajímavý.

Semenožraví mlsouni na šiškách

Možná jste již slyšeli o poněkud svérázné křivce obecné, která svým mohutným, hákovitě překříženým zobákem zručně otevírá šišky našich jehličnanů. Páčí jednu šupinu za druhou a vybírá z nich semena, kterými se živí (nejraději má smrková). Kolem nás ale létá spousta dalších ptáků, kteří si na semenech jehličnanů také rádi smlsnou. Jejich jídelníček je však mnohem pestřejší než jídelníček křivky, a tak je příroda speciálním „otvírákem“ na šišky neobdařila. Ptáte se jak si s nimi tedy poradí? No je to docela prosté. Šišky některých jehličnanů (borovic, smrků a modřínu) se po dozrání semen otevírají samy a pěkně do široka. Semena z nich pak jednoduše vypadávají a vítr je roznáší po okolí. Malý mlsoun to dobře ví a právě na tento okamžik netrpělivě čeká. Přilétá v době, kdy otevírání šišek teprve začíná a jemu nastávají dočasné hody. Když jsou totiž semena uvnitř pootevřené šišky ještě zakotvena, stačí jen hlouběji zabořit zobák a laskominu má dřív, než ji vítr vezme s sebou...

Kovařík rezavý

Ve střední Evropě žije sice jen necelých dvě stě druhů kovaříkovitých brouků (z celého světa je jich dosud známo kolem deseti tisíc), přesto i ty téměř vyčerpávají neobyčejně pestrou paletu způsobů života, s níž se u této skupiny lze setkat kdekoli jinde. Charakteristická je pro ně značná jednotvárnost jejich těl, takže mnoho jich působí na první pohled dojmem, jako by šlo o větší či menší brouky jediného druhu. A jsou-li navíc stejného zbarvení, lze u některých rodů spolehlivě určit příslušnost k jednotlivým druhům pouze prohlídkou rozdílů na kopulačních orgánech pod optikou. Larvy určitých hojných druhů jsou známí škůdci v zemědělství, naopak některé jiné kovaříky považují zoologové za vzácné přírodní památky.

Dva ze zajímavějších houbařských nálezů v roce 2014

Tento krátký článek vzniká v období, kdy většina houbařů už dávno uložila svůj košík do komory a v klidu hodnotí uplynulou sezónu. Jen ti opravdu skalní snad ještě v době předvánoční vyrazili do lesa, ve snaze obohatit štědrodenní jídelníček penízovkou sametonohou, či jinou zimní houbařskou specialitou. Uplynulý rok 2014 byl sice zpočátku k houbařům skoupý, ale později jim vše bohatě vynahradil. Snad jen v našich nejteplejších a nejsušších oblastech byla úroda hub slabší.

V lese bahenních mečíků

Mečík bahenní (Gladiolus palustris) je mimořádně dekorativní rostlina. A zvláštní – k svému jménu přišel snad že se tvarem listů podobá sečné zbrani. Patří do stejné čeledi jako další druhy oblíbené pro svou krásu: kosatce a šafrány. Když Karel Kryl v písni Morituri te salutant zpívá o „křehkých snítkách rudých gladiol“, má jistě na mysli vyšlechtěné zahradní odrůdy. Přesto může být ta volně rostoucí luční kytka mnohem zajímavější. Setkání s takovou květinou dlouho zůstává v paměti, zvlášť když ji člověk najde tam, kde nikdo před ním. Mečík bahenní není totiž zas tak obyčejná rostlina. Je mnohem vzácnější než její větší bratr mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus). Najdeme ji už jen na třech místech u nás. Jedním z nich je Hodonínská Doubrava.

Úvod do pravěku Českých zemí

Na počátku byl jen oblak prachu a plynu. Ocitáme se v prostoru mladé a horké Sluneční soustavy asi před 4,56 miliardami let. Plyny a prach se gravitací postupně stmelují a vytvářejí žhavou a tekutou kouli – Prazemi. Těžké látky, jako železo a nikl, klesají do středu Země, kde vytváří jádro, a na povrchu se z lehčích materiálů, jako jsou křemík a hliník, vytváří zemská kůra. Neustálé bombardování kometami doplňuje zásoby vody v oceánech. Všude bouří sopky, teče horká láva a vody se vypařují v hustá mračna. Zřejmě v této době dochází k obří srážce Země s jinou planetesimálou a z vyvržených zbytků vzniká Měsíc. Vše se opět uklidní, povrch pomalu chladne a dotváří se atmosféra z vodíku, helia, dusíku, oxidu uhličitého a amoniaku, tedy nic dobrého pro život jaký známe.

Divokou přírodou Krkonoš

Ostrůvek severské tundry ve střední Evropě, jak říkají přírodovědci, je již léta vystaven masivnímu tlaku turistického a zábavního průmyslu, sportu a byznysu. Za přírodou jezdí do nejvyšších českých hor a nejstaršího národního parku jen menší část návštěvníků. Mnoho krkonošských míst milovníky přírody spíše odpudí, jsou však i taková, kvůli kterým stojí za to sem čas od času zavítat.

Za rozkvetlými konikleci na Malhostovickou pecku

Brněnský Kamenný vrch se pyšní světovým primátem nejpočetnějšího stanoviště koniklece velkokvětého. Další pozoruhodné výskyty této půvabné byliny, jejíž květy přísluší k prvním poslům jara, najdeme na více místech situovaných do blízkého okolí moravské metropole. Mezi nejvděčnější z nich právem přísluší půvabná Malhostovická pecka.

Není sýček jako sýček

Byl tehdy právě konec března, když jsem se před lety vracel již za tmy z menšího výletu do krásných a hlubokých lesů v podhůří Šumavy. Zvolna jsem sjížděl úzkou, dosud zasněženou lesní silničkou. Ve světlech reflektorů se vynořovaly a opět mizely ve tmě za mnou silné kmeny starých jedlí a buků, občas přeběhl kužel světla i po osamělém skalisku nebo skupině mohutných balvanů.

Tanky a offroady ve službách ochrany biodiverzity

Blíž přírodě v Ostravě… Rybník jak z jiného světa

Dům přírody Litovelského Pomoraví

V roce 2014 vznikla v Horce nad Moravou ve spolupráci Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky a Sluňákova – centra ekologických aktivit města Olomouce, o.p.s., s fi nanční podporou Evropské unie unikátní venkovní expozice motivovaná místní přírodou – Dům přírody Litovelského Pomoraví. Přijměte pozvání a pojďte s námi navštívit tuto galerii v přírodě inspirovanou přírodními živly a zdejší krajinou lužních lesů, nenápadně provázanou cestami, mosty, chodníky, průhledy. Pojďme navštívit místa, která vybízejí k zastavení se, ke zkoumání, k vlastnímu tvoření, zjišťování, prožívání, k hravému objevování.

Rorýsi ve školách

Počátkem května, jako každé jiné ráno, usedá mnoho dětí do školních lavic. Některé školy v této době ale neožívají až příchodem dětí. Ožívají již brzy ráno křikem rorýsů. A mnohé děti netuší, že se nad jejich hlavami rok co rok odehrává kouzlo zrození. Rodí se mladí rorýsi. V Rorýsích školách to vědí a některé školy dokonce sledují tento okamžik v přímém přenosu.

Poznáváme naše hřibovité houby

V tomto díle si představíme další velmi vzácný hřib, který rovněž spadá do kategorie státem chráněných druhů, takže se nesmí sbírat, byť je jedlý. Vyrůstá velmi vzácně v teplých listnatých lesích a na hrázích rybníků spolu s dalšími vzácnými druhy. Od ostatních hřibů je dobře rozeznatlený podle své vůně, která je velmi intenzivní a aromatická a je směsí kopru, vanilky a kokosu. Také se jedná o druh, který byl popsán z českých zemí, konkrétně v roce 1946 z Moravy.