Jak naše rostliny ke svým jménům přišly

Ne, nebojte se, nebude to pohádka ve stylu „Jak krteček ke kalhotkám přišel“, ale spíše malé zamyšlení nad vývojem a složitými cestami, jakými se vytvářelo české botanické názvosloví. Pikantní na tom však je, že české botanické názvosloví není dodnes pro nikoho závazné – ostatně stejně jako názvosloví zoologické – a tak si vlastně může každý z nás pojmenovat jakoukoli rostlinu jakýmkoli názvem, pokud dodrží několik jednoduchých pravidel. Otázkou však zůstane, zda se nově vytvořený název ujme a začne se všeobecně používat. O tomto úskalí se přesvědčili i naši přední botanikové jak dob minulých, tak i současní.

Střevlík uherský

Ve složení potravy velkých střevlíků rodu Carabus nenajdeme žádné podstatné rozdíly. Zcela jinak je tomu ale v nárocích na kvalitu prostředí, v němž žijí jejich všechna vývojová stadia. Část z těchto druhů se nevyskytuje nikde jinde než v extrémním vlhku, jiné v prostředí neutrálním, další jen v aridnějších oblastech stepí. Proto místa, kde nenajdou stanoviště odpovídající jejich požadavkům, určité druhy neosídlí. Ačkoli s potravou by tam či tam neměly potíže. Tak je tomu ale v celé živočišné říši, pouze s výjimkami neobyčejně přizpůsobivých druhů. Zatímco mezi naše ryze vlhkomilné střevlíky patří hlavně střevlík hrbolatý (Carabus variolosus) a střevlík mřížkovaný neboli lužní (C. clatratus), vysloveně stepní je střevlík uherský (C. hungaricus), zařazený mezi druhy soustavy Natura 2000. Jako kriticky ohrožený druh jej uvádí už vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., a i když vzhledem k celému našemu území se na plochou zanedbatelných lokalitách vyskytuje poměrně hojně, je tam jeho budoucnost nejistá a v závislosti na vhodném managementu ochránců přírody.

V každé louži to životům slouží

I na první pohled mrtvé loužičky, louže a tůňky, uprostřed zapomenuté polní cesty či opuštěného vojenského cvičiště, obvykle doslova překypují životem. Zabydlují je nejen všudypřítomní komáři, ale i roztodivní a mnohdy vzácní tvorové, o kterých mnozí z nás dost možná nemají ani tušení. Pojďme teď do několika z nich nahlédnout a příště už je určitě s opatrností obejdete.

Neobvyklá škodná na ostrůvku rybáků

Rybáka obecného si na dálku můžeme docela lehce splést s rackem chechtavým. Ovšem máme‑li možnost si ho lépe prohlédnout, zjistíme hned několik znaků, kterými se rybák od svého příbuzného liší.

Čolek velký

Asi před dvaceti lety jsme si na své zahrádce v zahrádkářské kolonii v Praze na Žižkově vybudovali okrasné jezírko. Nic velkého, betonová skořepina s rozměry 3 x 4 m, dno stupňovité. V nejhlubším místě je hloubka asi 1 m a je zde umístěna výpust s přepadem v podobě plastové trubky směřující k hladině. Lekníny a ostatní vodní rostliny jsou zasazené do plastových nádob. První čolci obecní (Lissotriton vulgaris) začali kolonizovat jezírko už dva roky od jeho založení a postupně se jejich počet rozrostl odhadem na 300 jedinců.

Složení potravy lišek

Stejně jako i u jiných druhů živočichů, má na potravu lišky obecné (Vulpes vulpes) vliv roční období. V průběhu vegetační sezóny je její potrava mnohem pestřejší. V té době nachází mnoho hmyzu, bezobratlých živočichů nebo ovoce. Během léta mohou v některých oblastech převládat hlodavci. Naopak v zimě se lišky živí padlinami. Na Šumavě bylo zjištěno, že rády navštěvují také zbytky kořisti od rysa. Liška opouští své úkryty zejména až za soumraku a v noci, přes den odpočívá nejen v norách, ale i v houštinách, skalních dutinách či v potrubí melioračních kanálů.

Když v Českém středohoří mrzne

O tom, že dlouhé a tuhé mrazy dokážou v přírodě leccos pozoruhodného a jindy nevídaného vyčarovat, jsme se přesvědčili po mnoha letech loni v zimě. Zničehonic vyrostlé ledové krápníky, suchou nohou přístupné ostrovy uprostřed zamrzlých jezer nebo řeky zatarasené nánosy ker nabízejí milovníkům přírody neobvyklý, leč krátký a pomíjivý zážitek. Pokud nevyrazíte zavčas, další příležitost se naskytne nejdříve (a zdůrazněme, že vskutku jen možná) až za rok.

Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step

V České republice je několik lokalit, které svou výjimečností patří mezi evropské unikáty a jejich význam přesahuje hranice státu. Jednou z nich je Mohelenská hadcová step, národní přírodní rezervace. Rozprostírá se nad řekou Jihlavou, která zde tvoří meandr, nazývaný „Čertův ocas“. Rezervace leží v těsném sousedství obce Mohelno a v blízkosti Dalešické přehrady a Jaderné elektrárny Dukovany. Hadcová step patří k jedné z nejcennějších lokalit v České republice, ale také i v Evropě.

Partička kosů dává si do nosu

Zima je v plném proudu a ptačí drobečkové navštěvují krmítka, kde na ně u mnohých z nás čeká zasloužený nášup. A to je moc dobře, protože bez pravidelného příkrmu by malí opeřenci v tuhé zimě nepřežili jedinou mrazivou noc. Ale víte, že někteří ptáci si v krmítku přes veškerou naši snahu povětšinou stejně nakonec nevyberou? A právě kvůli nim se s vámi chci podělit o jeden zaručený kulinářský tip.

V přírodě to žije …i v noci

Když někdo začne vyprávět o tom, že musel zůstat v noci venku v přírodě, nejednomu posluchači přeběhne mráz po zádech. Komu se to také stalo, ví, že v noci se v přírodě ozývají různé tajuplné zvuky, které mohou člověka vystrašit. Tu něco zahouká, tam zapraská, proletí blízko, zadupe a zafuní… Pojďme společně trochu poodkrýt, kdo to má na svědomí. A možná se i přestaneme bát strašidel.

Fotopastičky 1

Fotopastičky nejsou dílem nudy jednoho deštivého odpoledne, ale projekt, který nosím v hlavě už několik let, ale s větším úsilím jsem se do něj vrhnul až na přelomu roků 2016/17 a musím říct, že mě to děsně chytlo.

Fotosoutěž 2017 – vyhodnocení