Ptačí rodiče a děti

Doba hnízdění je právě v plném proudu a tak při vycházkách do přírody můžeme narazit na upachtěné ptačí rodiče, kteří teď mají opravdu napilno. Aby své malé křiklouny vůbec uživili a uchránili je před vším zlem, celý den se ani na chviličku nezastaví. Není divu, že zatímco děti v jejich péči jen kvetou a rostou jako z vody, ustaraní, vyhládlí a ulítaní rodiče už doslova melou z posledního. A to mají ještě hodně práce před sebou. Jakmile totiž ptačí drobotina poprvé opustí hnízda a vrhne se do velkého světa, přijdou na řadu první krůčky, první klopýtnutí a nakonec i vytoužené létání. A představte si, že mnozí z rodičů tenhle kolotoč během sezóny roztočí ještě několikrát. Nic naplat, pud je pud a rodičovská láska bývá bezmezná.

Jaro na lukách

Procházka loukou po jihočeských blatech, polích a pastvinách brzy po příchodu jara by se někomu mohla zdát nudná a nezajímavá. Všude kolem jen rovina, táhnoucí se do dáli, a porostlá dosud jen sporou zelení, prorážející slehlou stařinou. Místy šustí pod nohama stébla staré suché trávy, jinde se musíme brodit čvachtající kalužinou. Je tu ticho a klid, široko daleko není vidět živáčka.

Jak se zvířata maskují

V přírodě – stejně jako v lidské společnosti – zuří permanentní válka, a zda jedinec, či dokonce celý druh, přežije, závisí na tom, jak se přizpůsobí svému okolí a oklame či zastraší své nepřátele. I když nejsme přáteli polidšťování zvířecích vlastností, nutno přiznat, že při srovnávání způsobů, jakými se živočichové snaží uchovat svůj život, s tím, jak se o to samé snaží lidští válečníci, vyniknou četné paralely. Je však podivuhodné, že i před těmi nejmodernějšími vynálezy lidské vojenské techniky mají živočichové obvykle náskok mnoha milionů let.

Ohrožení broučí obři – vodní druhy

První příležitost vidět na vlastní oči velkého samečka roháče obecného je určitě pro leckoho až tak překvapivá, že si na chvilku vůbec nedovede představit ještě mnohem větší druhy brouků. Některé z nich, žijící v nejteplejších rovníkových oblastech tropů, totiž měří až kolem dvaceti centimetrů, takže ti naši „obři“ jsou vlastně proti nim trpaslíci. Tak je tomu u suchozemských brouků. Jde-li ale o vodní druhy, i když jen středoevropské, patří někteří jejich zástupci mezi nejmohutnější brouky z celosvětového aspektu.

Je vaše zahrada živá?

V posledních letech dochází v okolí lidských obydlí k rapidnímu zmenšení biodiverzity. Dříve běžní živočichové se stávají stále vzácnějšími. Jednou z příčin je, že zahrady, stejně jako ostrůvky městské zeleně, jsou víc a víc přeměňovány na biologicky sterilní prostředí. Jak tomuto nevítanému trendu čelit?

Na svět přicházím podvodem...

Kukačka obecná (Cuculus canorus) si hnízdo nikdy nestaví a svá vejce jen odkládá do hnízd cizích ptáků. Ty optickým trikem oklame, aby její vejce přijali za svá a deleguje na ně i veškeré rodičovské povinnosti. Prvním instinktem kukaččího holátka je zničit vše, co v hnízdě najde, a hlasovým klamem pak přinutí adoptivní rodiče, aby ho s maximálním úsilím krmili po celé týdny. Kukačka sice podvádí, ale na její omluvu jde o pro ni jediný možný způsob rozmnožení. Totiž žít „na ulici“ a chtít děti ji nutí k podvodu a touha mít jich jako smetí k tomu, že péčí o ně zaúkoluje část hostitelské populace. Obligátním hnízdním parazitismem si kukačka zajistí poměrně početné potomstvo. V sezóně totiž do cizích hnízd podstrčí v součtu daleko víc vajec, než dokáží mnohé ptačí samice poctivě naklást do hnízd vlastních. Jde o nespornou evoluční výhodu. Jednotlivé kukaččí samice se dokonce specializovaly na různé hostitele (běžné, drobné, hmyzožravé pěvce s otevřenými hnízdy) a předávají si je po generační linii.

Nedotčené skály Hrubého Jeseníku

Toulat se hlubokými lesy nazdařbůh po pěšinkách, kde nikdo nechodí, šplhat na roztodivná opuštěná skaliska, překonávat hluboké strže a zažívat pocit dokonalé svobody pohybu. To vše lze zažít v severovýchodní části Hrubého Jeseníku, která nese název Medvědská hornatina.

Na stopě posledního vlka Vysočiny

Kambrium – exploze života

Asi před 550 miliony lety se celý náš Svět změnil, vše jakoby se zrychlilo. Podoba Země se neustále přetvářela, vznikaly velké kontinenty, které se časem rozpadaly na menší, pohybující se různými směry, aby se později opět srazily. Vznikala nová pohoří, která byla postupně erodována a opět se na jiných místech vyvrásnila nová. Klimatické podmínky byly pro každé období jiné, od tropických až po chladné a suché. Vše ale začalo tak zvanou „kambrickou explozí života“. Díky rozsáhlému rozšíření mělkých moří, teplému klimatu a dostatečnému množství kyslíku se rozvinuly tisíce nových druhů živočichů, z nichž někteří vytvořili základ současných živočišných skupin, jiní ovládli tehdejší svět, ale na konci tohoto období vymřeli a známe je jen ze světa zkamenělin.

Hádeckými lomy za přírodou i dalekými výhledy

Hády jsou nepřehlédnutelnou dominantou Brna. Mohutný rozložitý kopec na severovýchodním okraji města (424 m n. m.) by byl velmi nápadný i sám o sobě, ale díky vysílači na vrcholu a rozsáhlým z daleka viditelným lomům v úbočí vytváří nezaměnitelnou siluetu. Krom toho jde o přírodovědně velice zajímavé území. Od loňska ho představuje nová naučná stezka, vybudovaná v rámci programu NET4GAS Blíž přírodě.

Divocí koně zachraňují modrásky

Divocí koně byli po tisíce let součástí evropské přírody. Poté, co je člověk spolu s dalšími velkými kopytníky vyhubil, zůstala péče o otevřený charakter krajiny závislá především na lidské činnosti. Návrat divokých koní do České republiky nyní obnovuje v přírodě přirozené vazby, které pomohou zachránit řadu ohrožených druhů rostlin i živočichů.

Poznáváme naše hřibovité houby

Tento díl našeho seriálu bude věnován jednomu z nejvzácnějších i nejkrásnějších druhů hřibů, kterým je bezesporu hřib rudonachový (Boletus rhodopurpureus), popsaný z České republiky před více než 60 lety mykologem Františkem Smotlachou a jehož většina houbařů ani nezná, protože natrefit na něj je skutečně veliké štěstí. Na našem území existuje jen cca 20–30 lokalit tohoto nádherného hřibu, který se vyznačuje mohutnými plodnicemi, často růstem ve shlucích a trsech a především černomodrající dužninou na řezu. V budoucnu by se měl zařadit do skupiny hub, které jsou chráněné státem a za jeho sběr tak bude hrozit vysoká pokuta