Naše příroda, ročník 2012, číslo 2
Hmyz s krajkovými křídly
Síťokřídlí (Neuroptera) patří k málo početným řádům hmyzu, a to jak u nás, tak i v celosvětovém měřítku. Na území České republiky žije asi 70 zástupců tohoto archaického řádu, na celém světě pak okolo 7 000. Řád síťokřídlých se člení na 18 čeledí, z nichž 8 má své zástupce i u nás.
Koniklec velkokvětý
Na Českomoravské vrchovině, mezi Velkým Meziříčím a Třebíčí leží vesnička Trnava. Nedaleko od ní je malé návrší s nepříliš poetickým místním názvem Kobylinec. Je to na první pohled typický kopeček se skalkami a borovým remízkem mezi poli a lesy, dříve využívaný jako pastvina. Takových na Vysočině najdete stovky. Netypický je ovšem svým bylinným porostem. Brzy zjara, na přelomu března a dubna, na něm rozkvétají květy koniklece velkokvětého. Asi jeden kilometr od zmiňované obce leží další podobná lokalita u obce Ptáčov, nazvaná Ptáčovský kopeček.
Ondatra „na půl života“
Za naší vesnicí teče přes pole potok. Je rovný jako pravítko, široký do jednoho metru a z části zarostlý rákosem, ve kterém občas zahnízdí párek kachny divoké. Délka potoka od pramene po hlavní silnici je asi dva kilometry, ale k němu se v pravém úhlu napojuje druhý potok, který je dlouhý 600 metrů. Na tomto úseku dvou potoků žijí poměrně v hojném počtu ondatry.
Bažant rytíř s ostruhami
Bažant obecný (Phasianus colchicus) je naší významnou lovnou zvěří. Nejčastěji se vyskytuje v nižších a středních polohách, především v zemědělské krajině, ale i v lužních lesích, zejména v okolí větších řek. Bažant pro svůj život potřebuje různorodé prostředí. Nejlépe mu vyhovují takové lokality, kde se střídají pole s lesy, nebo louky s křovinami. Vybírá si spíše vlhčí stanoviště, proto ho poměrně často můžeme najít i v okolí vodních nádrží a vodních toků.
Rybí hosté a imigranti v našich vodách
Jen málokdo z nás si uvědomuje, že z šedesáti druhů ryb, jejichž výskyt byl v posledních letech doložen v našich vodách, je až 11 druhů považováno za nepůvodní. Je možné, že po dopsání tohoto příspěvku bude procento rybích hostů nebo imigrantů ještě vyšší. Souvisí to jednak s tím, že snahy aklimatizovat u nás nové druhy ryb, navzdory dosavadním negativním zkušenostem, neutichají a rovněž se k nám šíří přirozeným způsobem další a další rybí imigranti.
Nářečí našich strnadů
Strnad obecný (Emberiza citrinella) je jedním z nejhojnějších ptačích druhů naší zemědělské krajiny. Nejen pro kontrastní hnědo-červeno-žluté zbarvení samců je navíc druhem velmi nápadným. Samečci již koncem zimy vysedávají na vyvýšených místech a svým trochu jednotvárným a notoricky známým zpěvem začínají obhajovat budoucí hnízdní teritoria. Koho by na takovém ptačím druhu ještě mohlo něco zajímat?
Dřevěné rozhledny Povážského Inovce
Členitou horskou hradbu od Trenčína po Piešťany vytváří na levém břehu Váhu naproti Bílým Karpatům majestátní Povážský Inovec. Nadmořské výšky tu sice nejsou závratně vysoké, převýšení oproti okolním nížinám však dosahuje až 800 m. A taky zde nechybí nic z toho, co je pro slovenské hory typické: souvislá hřebenovka, zdravé lesy, daleké výhledy, rozeklané skály, hluboké doliny, temné jeskyně i romantické hradní zříceniny. V Povážském Inovci výrazně chybí akorát vysoká frekvence turistů. To však vám, čtenářům tohoto časopisu, určitě vadit nebude…
Do nitra lanžhotského pralesa
Pod staletými duby se vlhkým příšeřím lužního lesa prodírají stovky mladých semenáčků, klidnou hladinu meandrující říčky prořízne jako blesk pestrobarevný ledňáček, mezi tlejícími zbytky mohutných vyvrácených kořenů září bílé květy bledulí a sněženek, a po většinu roku zní jihomoravským pralesem monotónní bzukot komárů.
Fotografové přírody Ondřej Prosický
Ondřej Prosický studoval geologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a na Vysoké škole báňské v Ostravě. Od cest za aktivními sopkami a studia odlehlých národních parků se v roce 2004 dostal až k intenzivnímu fotografování divoké přírody. Inženýrské geologii se i nadále profesně věnuje, na cestách za fotografováním přírody však tráví až tři měsíce v roce.
Máchův kraj v CHKO: místo dramat „ochranářská havaj“?
Od Bezdězu po Zahrádky, od Doks po Ralsko… Přírodně cenné území spojené s Máchovým jménem díky jeho poutím touto krajinou, je připraveno k velkoplošné ochraně! Záměr vyhlásit pro Jestřebsko a Dokesko na Českolipsku – kraj pískovců a mokřadů s 96 zvláště chráněnými druhy rostlin a 163 druhy chráněných živočichů – naši již 26. chráněnou krajinnou oblast, prezentovaný v půli ledna ministrem životního prostředí Chalupou, mohl dost lidí potěšit. Vinou nějakého zaskřípání na tiskovce se sice éterem šířil i zkresleně, neboť nejde o vznik nové jednotky, nýbrž o rozšíření té sousední a její přejmenování na CHKO Kokořínsko – Máchův kraj, nicméně zaujalo to podstatnější. Záměr totiž zazněl v čase všeobecných úspor, ale i nedůvěry neziskových organizací v chuť ministra pokročit v ochraně krajiny. Nečeká se ani negativní reakce vlády, která může akt vyhlášení, resp. přehlášení „nové“ CHKO ztvrdit svým nařízením ještě do konce roku. Přidáno totiž bylo ujištění, že se s tímto krokem v podstatě nepojí nové nároky na státní rozpočet.
Jedlé dary přírody - Violka Vonná
Violka vonná (Viola odorata) neboli lidově fialka je ozdobou jarní vegetace. Najdeme ji především na okrajích lesů a cest, v křovinách, ale například i v parcích.
Vodní svět aneb na návštěvě u bobrů
Bobr evropský, náš největší hlodavec, kdysi patřil mezi běžná zvířata lovená pro kvalitní kožešinu a chutné maso či výměšky žláz používané v lékařství. Jako vodní zvíře byl dokonce v minulosti řazen mezi ryby! V 18. století z našich zemí zcela vymizel. Dnes můžeme bobří díla opět pozorovat zejména na moravských tocích a v jižních Čechách. Na Tachovsku mají bobři dokonce svoji naučnou stezku s názvem „Vodní svět“.
Kamenné kresby přírody
„Přírodou okrášlen nádherným způsobem linkami a skvrnami všelikých barev, které vyvolávají představu nejrůznějších předmětů, například zelených stromů, zvířat, ovoce, květů, mraků atd.“ Těmito slovy popisuje achát v roce 1609 osobní lékař císaře Rudolfa II. Boetius de Boot.
Karbonský prales
Pro české geology a paleontology má motiv karbonského pralesa specifi cký význam. Oživuje totiž vzpomínky na nezapomenutelná a nepřekonatelně dobrodružná díla mistra světového paleoumění Zdeňka Buriana, jehož malby karbonské fl óry měly byť i jen minimální vliv snad na každého a do hlav vědců se většinou zaryly tak hluboko, že kdyby si kdokoli z nich mohl vybrat několik období v dějinách Země, do kterých by měl možnost se podívat, karbon se svými pralesy by nechyběl patrně na žádném seznamu. Co bychom si však měli pod slovním spojením „karbonský prales“ představit?