Skřivan polní – nepřítel stísněných prostorů

Nízké únorové slunce. Holomrazy vysušily ornici až do diamantové tvrdosti. Jinovatka skryla i poslední pobledlou zeleň ozimů. Lidské myšlenky hladové po jaru se choulí v zimní únavě, když tu z nebeské báně zazní vábení. Skřivani táhnou! První poslové jara naladí duši snad každého přírodymilovného člověka na veselou strunu.

Jezevec lesní – mistr tajných chodeb

Snad v každém kraji, zejména v lesnatých oblastech, můžeme při toulkách přírodou narazit na nějaký ten „Jezevčí vrch“, kopec či skálu. Tato lidová označení dávají příchozím tušit přítomnost naší největší lasicovité šelmy – jezevce lesního (Meles meles). Vůbec přitom nevadí, že místní název vznikl před sto a více lety, neboť podzemní nory obývají jezevci po mnoho generací. Přesto si troufám tvrdit, že většina z nás se s tímto tajuplným zvířetem v životě nepotká. Celé dny totiž tráví v bezpečí mezi zdmi svých nedobytných hradů a na zemský povrch vyráží až s nadcházející nocí.

Zajímavosti ze života jezevce

Katrán tatarský

Když jsem se kdysi (ještě jako neplnoletý mladík a rodák z Beskyd) poprvé rozjel podívat na přírodu jihu Moravy, naplánoval jsem si také prohlídku Pouzdřanské stepi. Bylo to v květnu, a jakmile se mezi železničními stanicemi Popice a Pouzdřany začaly napravo za okny vlaku rýsovat stepní stráně oblých pahorků, upoutalo mě cosi neobyčejně nápadného. Tady a pasoucí se stádečko ovcí? A proč se vůbec nehýbají? To všechny najednou odpočívají na té sluneční výhni? Víc zblízka bylo ale vše jasné. Při pohledu z dálky mě snad ani nemohlo napadnout, že to jsou kvetoucí mohutné rostliny, že jde o dokonalou „přírodní potěmkinskou vesnici“. Až později jsem se dověděl, že kvetoucí katrány úplně stejně zmátly bezpočet jiných pozorovatelů.

Ohrožení broučí obři

Narůstající neblahý vliv člověka na volnou přírodu lze zvláště ve střední Evropě dobře sledovat na neustále se snižující početnosti téměř všech zde žijících, velikostí velmi nápadných druhů z různých skupin bezobratlých zvířat, zejména hmyzu, brouky nevyjímaje. Ani jedinému z nich se zde nedaří trvale nalézat vhodné stanovištní podmínky a zachovat si obvyklou mohutnost populací, a tím i příznivou reprodukční schopnost.

Tetřev hlušec – šumavský klenot

Báseň tetřeva - pozorování

Kromě toho, že člověk miluje přírodu, musí po ní i toužit, nestačí jen chtít. K čemu by nám bylo jen snění? Kdybychom jen přemýšleli o zvířatech a chtěli jít do přírody. Touha je něco jiného, zde už člověk definuje postoj – musím. Musím jít do přírody, protože toužím poznávat životní projevy živočichů. Toužím po kráse a tu krásu musím vidět.

Příroda plná jedu

Kdo z nás nečetl knihy nebo neviděl filmy, ve kterých si odvážní cestovatelé probíjeli mačetami cestu neprostupnou tropickou džunglí plnou smrtelně jedovatých rostlin, na hlavu jim padali jedovatí pavouci velikosti podšálku, do bot lezli neméně jedovatí škorpióni; o útocích hadů, jejichž kousnutí znamenalo jistou smrt, ani nemluvě. Po zhlédnutí nebo přečtení takového díla si každý jistě oddechl a s radostí konstatoval, že v naší mírné středoevropské přírodě není nic takového možné, protože v ní žádné nebezpečné rostliny ani živočichové nejsou. Ale opak je pravdou.

Kde borový zaváněl háj ...

Bory máme spojeny nejčastěji se skalními městy s borovicí lesní a zbytky reliktních borů na temenech skal nebo s místy někdejších říčních dun, vátých písků, osázenými např.nepůvodní borovicí černou; s rašelinnými biotopy borovice blatky či horskými scenériemi s klečí. Takové podoby borových porostů jsou v naší krajině nejčastější. Česká kulturní krajina, člověkem pozměněná, intenzivně využívaná, však ukrývá střípky téměř zapomenuté paměti na bory, kterým dnes říkáme květnaté.

Fotografujeme ptáky na návnadě

Ptáci, zejména v posledních letech, kdy do světa fotografie v plném rozsahu pronikla digitální technika, jsou velmi oblíbeným námětem mnoha fotografů přírody. A to zejména z toho důvodu, že ptáci se dají fotografovat téměř všude, v každém ročním období a při různých činnostech.

Zimní Bílé karpaty

Bílé Karpaty mají mezi milovníky naší přírody pověst hor nedotčených. Platí to dvojnásob v zimě, kdy sem kromě místních zavítá opravdu jen málokdo. Chybí tu totiž velká komerční lyžařská střediska a starousedlíci z podhůří dávají přednost spíše než zimním radovánkám práci kolem domu a nedělní návštěvě kostela.

Prachovské skály

Četné rokle, úžlabiny, nádherné vyhlídky, strže, pískovcové věže, skalní bloky, soutěsky s úzkými chodbami... Tak lze charakterizovat jednu z nejstarších přírodních rezervací u nás – Prachovské skály. Na poměrně malé rozloze, zhruba 260 ha, najdete spoustu turistických zajímavostí, nádhernou divokou přírodu a několik vyhlídek, kde se vám při pohledu do okolí zatají dech. Oblast byla vyhlášená přírodní rezervací již roku 1933 a v roce 2002 se stala součástí Chráněné krajinné oblasti Český ráj.

Jedlé dary přírody - líska obecná

Lísku a lískové oříšky netřeba dlouze představovat, protože se u nás tento keř vyskytuje hojně. Upřednostňuje polostín, daří se mu tedy v lesích a na okrajích lesů, podél břehů a v remízcích.

Slaměnka - stavba v souladu s přírodou

Postavit energeticky úsporný dům z čistě přírodních materiálů nebylo v dobách našich předků nic zvláštního. Dnes jsou ale tradiční postupy díky moderním technologiím ve stavebnictví hodně v ústraní. Ke každému pravidlu ovšem existuje výjimka. Tou je v našem případě slaměnka – rodinný dům postavený díky touze splynout s přírodou.

V kraji lesů, vod a žuly

Pojďme spolu do málo známých míst v polském pohraničí, kde nenajdeme rušná a pohodlná turistická centra, zato se můžeme toulat v romantických, často opuštěných končinách.