Naše příroda, ročník 2011, číslo 4
Kobylka sága
Kobylka sága má v naší fauně hmyzu zcela výjimečné postavení. Lze k ní totiž přiřadit více superlativů, ať již z kteréhokoli hlediska. Jednak jde, co se týče těla, o náš nejdelší druh hmyzu, jednak má mezi hmyzími kolegy nejdelší nohy. Rovněž se jedná o jeden z nejzajímavějších druhů, jde-li o zakládání nových generací a také druhů nejlokálnějších, poněvadž její šíření významně omezuje neschopnost létat. A navíc, bohužel, patří kobylka sága mezi nejkritičtěji ohrožené druhy našeho rovnokřídlého hmyzu z důvodu nepočetných populací.
Králíček obecný, malý král...
Králíček obecný je pták z řádu pěvců a čeledi pěnicovitých. Český název pravděpodobně vychází z překladu jeho latinského jména Regulus, což znamená – kníže, králevic nebo malý král. Také anglický název leccos napoví – „Goldcrest“ může znamenat něco jako „zlatá korunka“. Je tedy zřejmé, že všechna tato jména odkazují na hlavní poznávací znak králíčka, a tím je výrazný žlutý až žlutooranžový, černě lemovaný pruh na temeni, který samci králíčků v období rozmnožování často načepýří. Zlatá chocholka pak s trochou fantazie připomíná královskou korunu.
Kamzík horský tatranský
Kamzík horský se vyskytuje ve více pohořích střední a jihovýchodní Evropy a jeho areál zasahuje až do Malé Asie. Četnost kamzíka se odhaduje přibližně na půl milionu jedinců. Popsaných je 7 poddruhů, z nichž 5 žije v Evropě. Ze střední Evropy jsou známy dva poddruhy, a to kamzík horský alpský (Rupicapra rupicapra rupicapra) a kamzík horský tatranský (Rupicapra rupicapra tatrica).
Sebevědomý rys
Když se vypravím do hor na několik dní pozorovat a fotografovat šelmy, nikdy nemohu doma říci: „Jdu na rysa! “ tak, jak často říkám, že jdu na medvěda. Medvěd, ten je pro pozorovatele téměř jistým objektem, ale rys naopak velmi nejistý, nedá se jen tak lehce přilákat na návnadu. Při pozorování a fotografování této kočkovité šelmy se musí člověk spolehnout pouze na dvě věci: náhodu a pomoc přátel.
Pavouci, obávaní a obdivovaní živočichové
Pavouci patří mezi naše nejkontroverznější živočichy. Mnoho lidí se obává jejich jedovatého kousnutí, mnohým jsou nesympatičtí, pro některé jsou zase zajímaví, jiní je přímo zbožňují. Jak to vlastně s pavouky je? Máme se jejich obávat? Pohlédněme do zvláštního života pavouků a prozraďme si o nich pár zajímavostí...
Hrdliččin zval ku lásce hlas
V minulém roce, kdy jsme si připomínali sté výročí narození nejvýznamnějšího představitele českého romantismu, Karla Hynka Máchy (1810 – 1836), bychom jen s obtížemi hledali jakékoliv masové médium, které by se alespoň několika větami nezmínilo o tomto básníkovi. Teď, když humbuk kolem něj opadl, bych chtěl upozornit na jeden „přírodovědný“ moment z jeho nejznámější lyrickoepické básně „Máj“. Přestože alespoň její začátek známe snad všichni ze školních lavic, pro osvěžení paměti nezaškodí uvést toto čtyřverší:
Houby, které nikdo nesbírá
Na internetu i mnohde jinde se můžete dočíst, že Češi patří k nejnáruživějším houbařům na světě. Podle údajů České zemědělské univerzity prý v roce 2006 připadlo na jednu domácnost v ČR 8,2 kg nasbíraných (a pravděpodobně z větší části i zkonzumovaných) hub. Tomuto koníčku se údajně věnuje přes 70 % obyvatel. Je tedy docela lichotivé, že ročně u nás dochází jen k několika málo smrtelným otravám houbami. Svědčí to buď o vzdělanosti našich houbařů, nebo o zatím ještě kvalitním zdravotnictví, či prostě o skutečnosti, že u nás roste stále dost hřibovitých hub, které pozná každý trouba, a kterými je poměrně značné umění se otrávit
NAŠE STROMY Tis červený
Strom jedu, německý eben a ohrožený relikt minulosti. Všechna tato označení jsou oprávněná a vztahují se na jednu z našich nejstarších domácích dřevin – na tis červený (Taxus baccata). A nechybělo mnoho a o tisy jsme díky bojovným Angličanům málem přišli…
Do přírody s Janem Budařem
O vztahu člověka k planetě Zemi, snaze natočit v budoucnu film o ochraně přírody, přání spolupracovat s francouzskou herečkou Audrey Tautou jsme si v Olomouci povídali s hercem Janem Budařem.
Pohraničním hvozdem Trojmezné
Masiv Trojmezné, kde se stýkají hranice Čech, Rakouska a Německa, představuje jednu z nejcennějších přírodních partií Národního parku Šumava. Obdivovat zde můžete staré pohraniční hvozdy, roztodivné žulové skály i pozůstatky čtvrtohorního zalednění. Na vlastní oči a zblízka spatříte také kůrovcovou kalamitu včetně způsobů, jakými se s ní nakládá.
Velký Kosíř - hanácká učebnice geologie i přírodopisu
Velký Kosíř vystupuje nedaleko Prostějova z rovinaté krajiny Hané jako nepřehlédnutelná dominanta. Od západu k východu protáhlý hřbet tvarem připomínající kosu považují někteří jeho obdivovatelé za nejznámější hanáckou horu. Ať se jedná o horu nebo „jen“ o kopec, v každém případě jde o přírodovědně nesmírně zajímavé území s řadou unikátních rostlin a živočichů. Velmi zajímavý je i geologický podklad celého území a také jeho pravěké osídlení. Geografi cky je Kosíř nejjižnějším výběžkem Zábřežské vrchoviny.
Jedlé dary přírody – Jitrocel Kopinatý
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) je nenápadná rostlinka, která se díky svým účinkům stala všeobecně známou léčivkou. Najdeme ji především na loukách či trávnících, ale i podél cest a polí. Pod názvem jitrocel se může skrývat i jitrocel větší (Plantago major), který má široké vejčité listy, nebo jitrocel prostřední (Plantago media), jehož listy jsou širší, ale podlouhlé, jako u jitrocele kopinatého. Jejich léčivé účinky jsou podobné, i když v lidovém léčitelství i v medicíně je upřednostňován právě jitrocel kopinatý.
Pozemkový spolek - moderní ochrana přírody
Jen malá, pár arů veliká vlhká louka za mým domem. Prý tu má být golfové hřiště. Mnohem raději bych tu viděl tůň s obojživelníky, kosatce, koberec vstavačů. Co ale zmůžu proti investorovi, který skupuje desítky hektarů v okolí? A má to vůbec smysl?