Naše příroda, ročník 2015, číslo 4

Text: Mladen Kaděra / Foto: Jiří Klváček

Výkalník pečlivý

V celé živočišné říši obecně platí, že prvořadý úkol každého druhu, tj. obnovit populace rozmnožením, je na vyspělejší úrovni u vyšších zvířat. Není tomu tak ale vždy, jak o tom svědčí řada výjimek, a to dokonce i mezi tak „nízkými“ zvířaty, jimiž je hmyz. Biologicky zakódované zvyky jeho některých zástupců totiž velmi nápadně připomínají dlouhou mateřskou péči třeba ptáků či savců. Aniž entomologové vědí, proč se tak v průběhu diferenciace jednotlivých rodů stalo. Jako typický příklad takového chování lze uvést život mnoha druhů převážně tropických brouků rodu Copris, z něhož jeden zástupce zasahuje až na naše území.


Text: Bohuslav Opravil / Foto: Rostislav Procházka

Candát, pruhovaný přízrak z hlubin

Candát obecný (Sander lucioperca) je zástupcem dravého druhu z čeledi okounovití Percidae. Ryba s charakteristicky protáhlým, tmavě pruhovaným tělem, hřbetní ploutvi rozdělenou na dvě časti a čelist s tzv. psími zuby. Nejen mezi rybáři je candát oblíben pro svou vysokou kvalitu masa. Pozornost však pouta hlavně jeho tajemnost. Nenajdeme totiž mezi našimi rybími druhy jiny, který by vynikal vice v náladovosti a nevyzpytatelnosti, jako právě candát. Co se candátí aktivity a zásad jeho lovu týká, tak již selhala spousta rybářských teorii o vazbě na změnách či stálosti počasí, fázích měsíce, teplých či studených nocích. I ti nejzkušenější lovci před candátem kapituluji a musí pokorně přiznat, že úlovky candáta jsou více méně náhodné a spíše pomyslnou odměnou rybářského štěstí.


Text a foto: Jiří Sladký

MALÉ KARPATY nejsevernější ostrov Mediteránu

Malé Karpaty jsou horami na rozhraní – od západu k východu a od jihu k severu jsou předělem a zároveň mostem. Spojovníkem mezi Alpami a Karpaty – třeba jejich vegetace má v mnohém k Alpám stejně blízko jako ke Karpatům. Ale zrovna tak výstižné by mohlo být jiné přirovnání: ostrov Mediteránu ve střední Evropě. Balkánsko-středomořské rysy jsou tím, čím nevelké pohoří upoutá na první pohled. Vinice, slunná úbočí s teplomilnou flórou a faunou s druhy pocházejícími z míst daleko na jihu a jihovýchodě a také historie osídlení s výraznou římskou periodou.


Text a foto: Jiří Sladký

Nejkrásnější divizna

Každému, kdo někdy prošel hřebenovku Malých Karpat, zůstane v paměti kopec Klokoč. Skoro celé léto tu září pole obrovských zlatých divizen, jako bychom se ocitli někde v balkánských horách. Divizna ozdobná (Verbascum speciosum), s dvěma metry nepřehlédnutelná rostlina, má navíc pozoruhodný příběh. Podle všeho je skutečným poslem Orientu. Dostala se sem ale s největší pravděpodobností docela nedávno. Původní představy botaniků tak zřejmě bude třeba poopravit. Za jejím rozšířením do střední Evropy stojí přímo či nepřímo člověk.


Text: Hana a Vladimír Motyčkovi / Foto: Hana a Vladimír Motyčkovi a Kamila Motyčková Šírová

PODMANIVÁ KRÁSA ČEDIČŮ

„Čedič (basalt), zásaditá vyvřelina barvy temné až černé. Z četných odrůd zvlášť rozšířený je basalt plagioklasový, zvaný krátce basalt. Hlavní součástí jsou zásadité plagioklasy, vyskytující se v jedné nebo ve dvou generacích. Další součástí jsou rudy železné (magnetit a ilmenit), olivín, pirokseny, amfibol, augit, biotit. Někdy též melilit a nefelin. Obsah křemíku jest vždycky menší než 55 %; ve skalní hmotě vyskytuje se občas látka sklovitá... Basalt tvoří příkrovy na kůře zemské, potoky a žíly, lom má sloupcovitý. Používá se jej jako kamene stavebního a jako materiálu k výrobě kostek na dláždění. Basalt je součástí skal v Karpatech a balvanů přinesených v diluviu ledovcem. Podle toho, které součásti obsahuje, rozeznáváme čedič živcový (obsahuje-li živec plagioklas), čedič leucitický (s leucitem) a čedič nefelinický. V Čechách vyskytuje se hlavně v Českém Středohoří, v horách Doupovských, v okolí Českého Dubu, na Řípu a Kunětické hoře. Na Moravě v okolí Dvorců v severní Moravě, pak ve Slezsku u Opavy a v okolí Moravské Ostravy. Typickým jeho znakem jest sloupcovitý rozpad při větrání“. Tak definuje čediče Nový velký ilustrovaný slovník naučný z roku 1932.


Text a foto: Jakub Hloušek

Bezbariérově po českomoravském pomezí

Zhruba před rokem byla poblíž Svitav zprovozněna okružní stezka, která otevřela půvaby zdejšího kraje také vozíčkářům. Její trasa je ovšem natolik atraktivní, že bezvýhradně potěší širokou veřejnost. A je úplně jedno, zda venku září jarní slunce nebo se za okny táhnou chuchvalce listopadové mlhy.


Text a foto: Jakub Hloušek

Husitským Táborem ke Granátové skále

Jihočeský Tábor se v souvislosti s výročím upálení Mistra Jana Husa letos ocitnul pod silným drobnohledem médií. Mistr Jan Hus tam krátce pobýval na blízkém Kozím hrádku a samotné město se pak stalo uctívaným symbolem husitské revoluce. Ani my nezůstáváme stranou proudu.


Text a foto: Martin Janoška

Pět set kilometrů Polskými Beskydami

Možná vás překvapí, že naše Moravskoslezské Beskydy jsou jen malinkou částí mohutného pásma hor, jež lemuje karpatský oblouk z vnější severní strany. Tomuto pásmu, táhnoucímu se z Moravy až na Ukrajinu, se říká Beskydy. Nejvíce se jich rozkládá v Polsku a jsou to hory převážně málo známé a u nás dosud neobjevené.


Text : Alena Říhová / Foto: Alena a David Říhovi

Pozoruhodné Vranské jezero aneb O živých pokladech...

Projíždíme Dalmácií od Zadaru k Šibeniku a zhruba v půli cesty, u obce Pakoštane, naše rychlost spontánně klesá. Jadranská magistrála tu několik kilometrů vede jen po uzoučkém pruhu pevniny, v těsném sevření dvou velkolepých vodních ploch. Zprava nás objímá půvabné pobřeží Jadranu s vodou průzračnou jako křišťál, zleva pak břehy Vranského jezera, největšího přírodního jezera v Chorvatsku. Příroda tu trochu "čarovala" a dala vznik krasovému jezeru těsně u moře. Voda jezera je mírně slaná a jeho hladina sezónně kolísá. V tak unikátním prostředí vzniklo mnoho biologicky cenných stanovišť se sladkovodní i mořskou faunou a flórou zároveň. Okolní mokřady jsou domovem především vzácných a ohrožených druhů vodních ptáků, proto jsou chráněny dokonce i Ramsarskou úmluvou.


Text a foto: Přemysl Pavlík

Útočný puštík

Hráz Nové řeky, která odvádí přebytečnou vodu z Lužnice do řeky Nežárky, je lemována duby, které byly vysazovány patrně již v době budování této hráze. Jsou tedy opravdu hodně staré, sešlé a prohnilé, a od těch dob také značně prořídly. O dutiny v nich není pochopitelně nouze. V jedné hnízdil před časem po řadu let dokonce i výr velký.


Text a foto: Tomáš VLASÁK

FOTOGRAFOVÁNÍ A POZOROVÁNÍ NORKA AMERICKÉHO NA ŘECE SÁZAVĚ

Jednoho dne brzy ráno jsem se vydal fotografovat k řece Sázavě. Už delší dobu zde mám vypozorovanou volavku popelavou, skorce vodního a spoustu dalšího ptactva.


Text a foto: Jan Moravec

Naučná stezka Chlum

„Chlum" je v naší republice poměrně běžné jméno. Znamená totiž zalesněné návrší. Tak i naučných stezek s tímto názvem najdeme několik. Ta asi nejznámější vede dějištěm Bitvy u Hradce Králové, další najdeme na Zlatém Chlumu v Jeseníkách, méně známou pak v lese Chlum u Nového Bydžova. Ta „naše“ leží ve Středních Čechách, nedaleko Mladé Boleslavi. Pojedete-li po rychlostní silnici R10 z Prahy do Turnova, je to první výraznější hřbet, který nás vpravo od silnice přivítá. Právě díky jeho poloze na okraji teplého úrodného Polabí jde o kopec nesmírně zajímavý.


Text a foto: Jiří Popelka

SLUNEČNÍ HORA

Sluneční hora v areálu Domu přírody Litovelského Pomoraví je pro mnohé návštěvníky obtížně uchopitelný prostor. Zážitek je syrovější, zcela nepodobný tomu co můžete zažít v Rajské zahradě, druhém výrazném objektu areálu.


Text: Kamil Gric

Ekologičtí oskaři znají vítěze, hlasování veřejnosti právě začíná

V 7. ročníku soutěže E.ON Energy Globe Award ČR 2015 již byly představeny nejlepší projekty základních kategorií. O celkovém vítězi ale rozhodne veřejnost. Hlasujte také vy a vyhrajte pračku Gorenje nebo elektrokolo.


Text a ilustrace: Lukáš Kukal

Ordovik-první velké ochlazení

V ordoviku, který datujeme do doby 495 až 440 miliony lety, jsou všechny kontinenty situovány především do jižní polokoule. Pevninu tehdy tvoří superkontinet Gondwana, na jehož jihozápadním okraji se nalézá i český masiv a pět menších kontinentů těsně pod rovníkem.


Text: Lucie Hošková, Tomáš Viktora / Foto: Václav Hlaváč

Cesta k bezpečným sloupům vede i přes vaše fotografie

Elektřinu potřebujeme – ale nechceme, aby kvůli ní umírali ptáci. Pomohou i vaše fotografie!


Text a foto: Michal Mikšík

Poznáváme naše hřibovité houby

V dnešním díle si představíme jeden z nejkrásněji vybarvených hřibů, který lze u nás nalézt. Jedná se o hřib Le Galové, vzácný hřib teplých listnatých lesů, lesoparků a rybničních hrází, který nezřídka doprovází další vzácné druhy hub, včetně hřibovitých. Přestože je skutečně krásně vybarvený, jedná se o nejedlý hřib, který může způsobit nepříjemné zažívací obtíže. Kromě svého krásného zbarvení vyniká ale také svou vůní po koření Maggi, která je velmi charakteristická a díky které je tento druh od ostatních podobných druhů poměrně dobře poznatelný.