Víte, co je diaspora?

Jako diaspora bývá nejčastěji označována etnická či náboženská skupina rozptýlená na cizím území mezi domácím obyvatelstvem jiného původu či vyznání. Nejznámější je v tomto ohledu diaspora židovská. Označení pochází ze starořeckého výrazu διασπορά, označujícího setí semene. V novořečtině pak znamená vyhnání, rozptýlení. Prapůvodní význam tohoto slova, tedy setí semene, pak úzce souvisí s méně známým významem botanickým, kde se pojmem diaspory označují rostlinná semena, plody, výtrusy, ale také cibule, hlízy, oddenky či jiné části rostlin, které jsou schopné zakořenit a dát vznik novému rostlinnému jedinci. A právě na tyto diaspory bychom chtěli upozornit v našem článku. Bude to však jen letmý dotek tohoto tématu, protože rozmanitost diaspor a jejich šíření v přírodě je tak obrovská, že by podrobnější popis vydal na několik tlustých knih.

Ze života našich užovek

Většina z nás má k přírodě nepochybně kladný vztah. Buď k přírodě jako celku, nebo k určité její části či jednotlivému druhu. Někdo má rád kytky, jiný psy, kočky, ptáky nebo akvarijní rybky. Nerad bych se mýlil, ale vzhledem k těm již zmíněným je podle mne jen hodně malé procento těch, kteří si oblíbili hady. Ať již naše nebo ty cizokrajné. Dnes je poměrně jen malá možnost setkat se v naší přírodě s hadem, a přesto k nim lidé často pociťují vrozený odpor. Pohlížejí na ně jako na tvory zákeřné, slizké, odporné a stále ochotné zaútočit a kousnout. Svědčí o tom i nadávky „ty hade“ nebo „ty zmije!“ A to přesto, že to jsou tvorové svým způsobem krásní, svérázní, hodni obdivu a také většinou velmi užiteční. Člověku se vždy raději vyhnou, alespoň ti, co žijí u nás.

Divočina krocená řekou 3. díl – obyvatelstvo pralesa

Lužní les se živými tvory doslova hemží. Každý z nich má v zelené džungli své nezastupitelné místo a většinu z nich nikde jinde nepotkáte. Aby se sem tolik živáčků najednou vešlo, využívají každičké míst(ečk)o, skýtající potravu a bezpečí. Šmejdí v korunách a kmenech stromů, v mlází i bylinné džungli, v půdě a hrabance, nechybí ani v lesních bažinách a tůních, ba dokonce ani ve ztrouchnivělém dřevě ne. Jsou velmi dobře maskováni a tak je lze často zahlédnout sotva na druhý pohled

Včelník rakouský

Zatímco řada tzv. euryekních rostlinných i živočišných druhů má širokou ekologickou valenci a dokáže se přizpůsobit i méně příznivým podmínkám, jiné, tzv. stenoekní, mají na charakter místa výskytu vysoké nároky. A jsou-li taková místa v areálu rozšíření druhů vyžadujících specifi ckou kvalitu prostředí ojedinělá, k tomu dokonce blízko jeho severní hranice, bývají tam výrazně sporadické i tyto druhy. U nás mezi ně patří i nádherný včelník rakouský. Jeho velké pyskaté květy působí velmi dekorativně a stejně jako některé jiné dlouze trubkovité květy nektarodárných rostlin je s oblibou navštěvují zvláště čmeláci, náležející k našim největším včelám. Odtud také pochází český rodový název této v Česku neobyčejně vzácné a zákonem chráněné rostliny v kategorii kriticky ohrožených druhů.

Hřebenovkou Jestřebích hor

Ani dlouhá ani krátká, ani vysoká ani nízká, ani obtížná ani jednoduchá. Prostě tak akorát. Řeč je o hřebenovce východočeských Jestřebích hor, tvořící souvislé pásmo mezi Trutnovem a Hronovem v kraji Aloise Jiráska, Boženy Němcové a bratří Čapků. Do Jestřebích hor se vyráží obvykle na jeden den a to pěšky, na kole nebo když počasí dovolí, tak i na běžkách.

Mojetínský kras

Na severní okraj Moravského krasu navazuje několik ostrůvků devonského vápence. První z nich leží u Němčic, kde při těžbě železné rudy místní havíři nafárali podzemní prostory s unikátní kalcitovou výzdobou. O pár kilometrů výše se rozprostírá velice malebný Vratíkovský kras, který je hlavní součástí přírodní rezervace Vratíkov. Poslední vápencovou enklávu pak tvoří takřka neznámý Mojetínský kras.

Za šestinožci na Kamenec

Už několik let se na tomto místě setkáváme s projekty Blíž přírodě, tedy takovými, které se snaží zpřístupnit, přiblížit nějaké zajímavé přírodní lokality veřejnosti. Většinou jde o naučné stezky, nějaké pozorovatelny, chodníky a podobně. Někdy však není potřeba mnoho. Stačí upozornit, aby návštěvník kolem přírodního unikátu neprošel bez povšimnutí. Takový je i Kamenec, na který vás zveme dnes.

Úspěšné završení 3. ročníku soutěže Quarry Life Award

Temný stín, co tají dech vrabců, kosů, hrdliček

Krahujec obecný dnes patří k nejrozšířenějším dravcům měst, přestože je druhem silně ohroženým. V populaci městských ptáků hraje nezastupitelnou roli – přispívá k zachování její přirozené rovnováhy. A ačkoliv povětšinou žije v naší těsné blízkosti, zůstává bez povšimnutí. Zahlédnout ho totiž vůbec není snadné, natož pak stát se svědkem jeho loveckého umění. Nám se podařilo přistihnout ho v akci hned několikrát. A opravdu bylo na co se dívat. Konečně, posuďte sami.

Mosasauři – stále tajemní vládci křídových moří

Málokterá skupina živočichů doznala koncem křídy takového evolučního úspěchu jako mosasauři. Během pouhých několika milionů let se z poměrně malých, hadovitých ještěrek průměrně přizpůsobených k životu pod vodní hladinou vyvinula mnohametrová a mnohatunová monstra; skvělí plavci, kteří doslova ovládli mořské ekosystémy. Avšak přestože jsou mosasauři předmětem velmi aktivního výzkumu, stále je zde řada otázek, na něž v současné době neznáme uspokojivé odpovědi. Mosasauři jsou povětšinou považování za mořské příbuzné varanů, kteří nejčastěji dorůstali do ohromné, snad až sedmnáctimetrové délky. Skutečnost je však – jak už to v paleontologii bývá – trochu jiná. S varany mosasauři blízce spřízněni s největší mírou pravděpodobnosti nejsou a ohromných rozměrů dosahovalo pouze několik málo druhů. Jelikož byly pozůstatky mosasaurů objeveny i na území České republiky, je jistě vhodné se s touto skupinou fascinujících vládců křídových moří a oceánů blíže seznámit. Co tedy o mosasaurech víme? Odkud se vzali, jaké skupiny existovaly a jaký vedli mosasauři způsob života?