Naše příroda, ročník 2018, číslo 3
Očima motýlů a včel bys vidět chtěl
Léto je v plném proudu. Naše louky a zahrady jsou teď doslova posety pestrobarevnými květy. To je nádhera! Toliko barev a vůní každého snadno omámí. A právě o to kráčí. Mazané rostliny spustily léty ověřenou marketingovou kampaň, jíž k sobě každá po svém přiláká vhodné opylovače. A tak nad květinovým kobercem ladně tančí motýli, poletují včely a broukají čmeláci. A všichni mají napilno. Pojďme se teď na rozkvetlou louku podívat jejich očima. Budete překvapeni.
(Ne)zelení podvodníci
Vzácné rostliny se v boji o své opylovače musejí snažit dvakrát víc než běžné druhy. Často se totiž vyskytují ve specifických biotopech a hmyz za nimi váží delší a mnohdy i riskantní cestu. Ta se mu pak logicky musí vyplatit. Proto jim často nestačí na odiv vystavovat jen krásné barevné květy nejrůznějších tvarů a vůní, ale musejí své hmyzí pomocníky ke spolupráci motivovat příslibem atraktivního zážitku nebo na něj prostě jen nastražit léčku. Zkrátka bez důmyslného marketingu by zůstaly na ocet.
Pomóóóc, kousla mě včela!
Podřimuji takhle v jedoucí tramvaji a najednou slyším, jak malá holčička povídá babičce: „Babííí, mě dneska ve školce štípla včela“. Zaslechnu jeden z výrazů, na které jsem už alergický. Cožpak včely štípají nebo koušou? Vždyť je to nesmysl. A co třeba komáři? Jak je to tedy správně? Pojďme si říct, jak je to ve skutečnosti se zbrojním arzenálem u nejznámějších zástupců letního „otravného“ hmyzu.
Přistěhovalci, emigranti a navrátilci III.
Zatímco u živočichů člověk jakýsi pohyb předpokládá, a proto ho nijak neudiví skutečnost, že se některé druhy přesunují po naší planetě z místa na místo – zejména jsou tím proslulé tažné druhy ptáků a motýlů – rostliny naopak vnímá jako prvek stálý a do značné míry neměnný. Připomeňme jen staleté duby a lípy, jejichž koruny šuměly ve větru již v dobách, o kterých jsme se učili v hodinách dějepisu jako o dávné historii naší země, či zbytky prastarých hvozdů, které kdysi chránily naši zem před vpády nepřátel. Pravda, v současnosti nám občas nějaký ten náš oblíbený les lesníci pokácejí, obilná pole vystřídají porosty řepky nebo stavby logistických center, ale stále považujeme rostlinstvo za něco stabilního, co je tu vlastně od věků. Většinu lidí (včetně nás) proto mohou poněkud překvapit číselné údaje, zabývající se složením naší flóry.
Tajemní lesní lovci
Krahujec obecný vypadá jako zmenšená kopie jestřába lesního. Oba dravci mají i podobný způsob života a lovu, jsou velmi obratní, v rychlém letu dokážou kopírovat terén, a když na to přijde, oba se mohou naučit lovit domácí drůbež. Není proto divu, že si oba dravce lidé často pletou.
Život nejen motýlí fauny a krajiny okolo Plešného jezera
Šumava, motýli, hmyz, květena a okolní krajina Plešného jezera… Co mají společného?
Opeření vystěhovalci: pěvuška modrá
Zzzima. Studený vichr, sněhové závěje, psa by nevyhnal. Malý UHP, univerzální hnědý pták, opatrně vykukuje z keře, zda nehrozí nebezpečí a může se pustit do semínek vyhnaných větrem z blízkého keře na sníh. Nenápadně ošacená pěvuška modrá se podívá vzhůru a uvidí něco, co ve své původní domovině nepotká ani ve snu. Zírá totiž na trojici ptáků náležejících k druhu, který obývá areál od přirozeného areálu pěvušky tak vzdálený, jak to jen tvar zeměkoule vůbec umožňuje…
Pestré chutě polabských kyselek
V širokém prostoru Polabí mezi Hradcem Králové na východě a Českým Brodem na západě se hluboko pod zemí ve vrstvách druhohorních pískovců ukrývají zdroje uhličitých kyselek. Kromě Poděbradky často nenápadné a málo známé prameny, přivedené na zemský povrch pomocí vrtů, mají co říci hlavně člověku s chuťovými buňkami nezkaženými éčky, cukry a přehnaným solením. Rozmístění pramenů a rovinatý terén v Polabí přímo vyzývají objevovat polabské kyselky na kole.
Kolem krkonošských štítů
Pod pojmem horský štít se nám asi většinou vybaví některý z tatranských či alpských horských velikánů. I v našem nejvyšším pohoří Krkonoších sice najdeme místa jako vystřižená z velehorské scenérie, například stametrové skalní srázy Sněžných jam, ovšem jedinou horou, která se alespoň částečně může srovnávat se skutečným štítem, je tam jen z daleka viditelná „pyramida“ Sněžky.
Pražská pastvina
Našince už dneska nepřekvapi vidět popasat se v přirodnich rezervacich či jinych přirodně cennych lokalitach stadečka ovci, koz či koni. A to dokonce ani na uzemi hlavniho města. Přesto ten houf koz a ovci, pasouci se mezi křovinami nad Radotinskym udolim na jihovychodnim okraji Prahy, je v lecčems specifi cky.
Pestré luční království
Louka… širá zelená plocha plná pestrých květů. V letním vánku se vlní jako moře – sem a tam se kymácí dlouhá stébla trávy a mezi nimi barevné vlčí máky, kopretiny, čekanky, bodláky, vratiče… Možná vás láká si do ní jen tak lehnout, lenošit, nasávat její vůni prohřátou sluncem a poslouchat její šum. Možná byste se raději těmi jemnými stonky proběhli a nechali se polechtat u kolen. Anebo vás ani jedno neláká, protože vás hned vyděsí představa přisátého klíštěte a kdo ví, jaké ještě další havěti. Zkuste přesto přemoct strach, vyzbrojte se třeba přírodním repelentem proti nechtěným hostům na kůži a vyrazte do luk. Pátračka po netušených obyvatelích této malé džungle za to stojí!
Fotopastičky potřetí: Život a smrt evropského tygra v ČR
Zavěrečny dil teto serie bych rad věnoval fotografi cke praci, ktera se z Fotopastiček* zrodila tak nějak samovolně. Jedna se o soubor vzajemně provazanych, působivych snimků…ne vždy však „působivych“ v tom kladnem slova smyslu.
Hořečková stráň
Hořce a hořečky. Vesměs modré či fi alové hvězdičky, které kdysi běžně zdobily naše louky. Především na podzim, kdy už kvetoucích rostlin tolik není; o to byly nápadnější. Ze čtrnácti dříve se u nás vyskytujících druhů je část dnes již vyhynulá či nezvěstná, všechny zbývající mají své místo v červeném seznamu ohrožených druhů.