Naše příroda, ročník 2008, číslo 2
Každý dobře známe včelu medonosnou, málokdo však ví, že v naší přírodě žije více než šest set druhů samotářských včel, různé čalounice, zednice, pískorypky, drvodělky a jak se všechny jmenují. Tyto včely patří mezi velmi významné opylovače, také proto, že létají i za takového počasí a teplot, kdy včela medonosná zůstává v úlu, a že dokáží opylovat i květy, na které ona nestačí.
Text: Radomil Hradil
...
V posledních desetiletích včel samotářek v krajině významně ubylo. Především v důsledku likvidace jejich biotopů (životní prostředí vhodné pro konkrétní druh - pozn. red.). Původně pestrá krajina se měnila od 50. let v tzv. agrární step či poušť, ale také v důsledku chemizace zemědělství, na niž jsou samotářské včely ještě citlivější než včela medonosná. Proto nás překvapí, jak rychle se zase některé z nich objeví, když k tomu vytvoříme podmínky. A jaké podmínky to jsou?
Pokud chceme, aby se samotářské včely do krajiny a do našich zahrad vrátily, musíme především silně omezit používání pesticidů nebo od něj raději zcela upustit. Potom je nezbytné včelám poskytnout dostatečnou potravní nabídku. Stejně jako včela medonosná se i včely samotářky živí nektarem a pylem, proto by na naší zahradě mělo neustále něco kvést; to je koneckonců jedna z důležitých zásad biozahrady obecně. Navíc platí, že čím pestřejší je nabídka kvetoucích rostlin, tím lépe.
U dřevin se vedle ovocných stromů a keřů nabízí také například jíva, trnka, hloh, růže, pámelník, z bylin pak včelky uvítají všechny hluchavkovité rostliny - šalvěj, dobromysl, tymián, levanduli, rozmarýn, mátu, dále se osvědčily vikvovité rostliny - fazole a hrách, ale také různé jetele. Samotářské včely nalákáme i na složnokvěté rostliny - měsíček, chrpu, čekanku nebo mrkvovité rostliny. Vítaným zpestřením zahrady jsou květnaté louky, ale i kvetoucí zeleniny pěstované na semeno, například mrkev, kadeřavá či kořenová petržel, kopr, fenykl, cibule, pór nebo pažitka. Co se týče květin, nezapomínejme, že plnokvěté formy často v procesu šlechtění ztratily schopnost tvorby nektaru a pylu a hmyzu jako potrava neposlouží.
Hlavním předpokladem, aby se u nás včely samotářky cítily jako doma, je však vytvoření podmínek pro rozmnožování, kupříkladu v podobě hnízdních pomůcek. Těm se někdy říká „hotýlek pro včely“ nebo „domeček pro berušky“ a my si teď řekneme, jak se zhotoví.
Některé druhy samotářských včel hnízdí ve spárách mezi kameny a cihlami, ve staré omítce, do které si vyhrabou chodbičky, jiné jsou zase odkázány na díry ve starém mrtvém dřevě, které do něj vykousali dřevokazní brouci. Jenže mrtvé stromy už v kulturní krajině skoro nenajdete, na to jsme my lidé příliš úzkostliví, a také neimpregnované, provrtané trámky a plaňky abyste dnes na venkovských stavbách pohledali. Můžeme je však nahradit!
Stačí vzít trámek, řekněme o průměru 10 x 10 cm a o délce 20 - 30 cm, navrtat do něj z jedné strany otvory o velikosti 2 až 10 milimetrů, vždy na délku vrtáku. Trámek případně opatříme jednoduchou stříškou a pověsíme nejlépe na závětrné, ale slunné místo - například na kůlnu, altán, pergolu nebo garáž. Včelky, které si hledají místo k nakladení vajíčka, chodbičky záhy objeví, vyčistí si je, nanosí do nich pyl, nakladou vajíčko a chodbičku zazátkují „maltou“ ze směsi hlíny a slin. Podle toho také poznáme, že je chodbička obsazená. Z vajíčka se vyklube „červík“, který spořádá pyl, zakuklí se a dospělá včela se zátkou prokouše ven. A celý cyklus může začít nanovo. Výhodou je, že si nájemníci uklízejí své pokoje sami, takže se o čistotu hotýlku nemusíme nijak starat…
Není však třeba zůstávat jen u trámků. Můžeme popustit uzdu své fantazii, možností je nepřeberné množství. Osvědčily se například vodorovně umístěné svazky dutých stonků, v nichž se už seschla „duše“, která je vyplňovala. Vhodné jsou například nařezané stonky slunečnice nebo stvoly všelijakých trvalek nebo dvouletek, ale také kousky bambusu nebo bezové větvičky. Aby držely pohromadě a daly se snadno zavěsit, můžeme je naskládat do vhodných rámečků nebo zastrkat do pověšených voštinových cihel. Různý průměr otvorů je předpokladem pro to, aby v nich mohly najít útulek včely různých druhů, jejichž velikost se značně liší.
Rámečky, které mohou mít podobu malých veselých domečků, je vhodné zčásti naplnit také jiným materiálem, třeba šiškami, senem, koudelí apod., abychom vytvořili podmínky pro úkryt dalších druhů hmyzu – např. škvorů, slunéček, pavouků. Výroba a pozorování takových hotýlků je pak velmi vděčnou zábavou pro malé i velké milovníky přírody. Některé včely si chodbičky kutají, jak jsme si již říkali, do staré malty. Těm vyrobíme hotýlek tak, že rámeček vyplníme jílem nebo maltou, necháme zaschnout a pověsíme na slunné místo. Do malty kolíkem napícháme chodbičky, anebo ponecháme na včelkách, aby si je postupně kutaly samy, až během let malta poněkud zvětrá. O to krásnější pak bude jejich výtvor!
Jsme-li kreativní a máme-li sklony k hrnčířství, můžeme dokonce vyrábět umělecké domečky nejrůznějších tvarů a provedení z pálené hlíny, prostě do ní jen před vypálením uděláme dosti hluboké otvůrky. Ale i dřevěné vrtané domečky mohou mít ty nejbizarnější tvary. Včelkám na nich příliš nesejde, ale oko člověka se jimi může osvěžit a při výrobě zažijete jistě soustu legrace a uspokojení. Podíváte-li se na zahraniční internetové stránky najdete zde na obrázcích nepřeberné množství inspirace – stačí zadat např. heslo „Bienenhotel“, „Wildbienen“ nebo „Nisthilfen“.
Vzhledem k tomu, že včela medonosná se pomalu stává ohroženým druhem a letošní zimu u nás zahynula asi třetina včelstev, je nejvyšší čas udělat něco pro ni, pro její samotářské příbuzné i pro přírodu a krajinu jako takovou. Alespoň na vlastních zahradách. Proto - s chutí do toho, včely samotářky už se těší na nové příbytky!