Naše příroda, ročník 2008, číslo 2
Z pohledu meteorologa patří vítr mezi základní a nejvíce proměnlivé meteorologické prvky. Slovem vítr označujeme horizontální přemísťování vzduchu vzhledem k zemskému povrchu a popisujeme jej rychlostí a směrem. Silný vítr označujeme jako vichřice, případně orkán. V posledních desetiletích nás orkány zasahují poměrně často, ale ukážeme si, že nejde o jev v Českých zemích zcela nový.
Text: Dagmar Honsová
Ničivé tornádo smetlo v Litovli přes 50 domů.
Vítr vzniká v důsledku horizontálního tlakového gradientu (změna tlaku vzduchu na jednotku vzdálenosti – pozn. red). Tedy zjednodušeně - vítr vyrovnává rozdíly v tlaku vzduchu a fouká vždy z oblasti vyššího do oblasti nižšího tlaku. Směr větru je však stáčen působením Corriolisovy síly, tedy v důsledku zemské rotace. Výsledkem je, že postavíme-li se na severní polokouli zády proti větru, pak máme po pravé ruce oblast vyššího a po levé nižšího tlaku.
Rychlost větru může kolísat od 0 m/s, to hovoříme o bezvětří, až po více než 100 m/s. Absolutně nejvyšší rychlost větru byla naměřena na horské meteorologické stanici Mount Washington v USA 12. dubna 1934, a to 416 km/h, tedy 116 m/s při maximálním nárazu. Rychlost větru 2 m/s už poznáme šimráním na tváři. Původní stupnici sestavil již v letech 1805-1808 anglický admirál F. Beaufort a jejích 13 stupňů charakterizuje účinky přízemního větru na pevnině od 0-bezvětří až po 12-orkán.
Pro nižší a střední polohy území Čech a Moravy jsou nejtypičtější větry západních směrů, od severozápadního přes západní až po jihozápadní, které vanou více než polovinu veškerého času. V horských oblastech převládají rovněž západní větry, ale častěji vznikají i takzvané místní větry podmíněné modelací zemského terénu, kdy vznikají v údolích výstupné či sestupné větry.
Výjimečně lze pozorovat i slabý teplý fén (Krkonoše, Šumava, Jeseníky) jinak známý z Alp, nebo naopak studenou bóru (Hrubý Jeseník). Průměrná rychlost větru v nížinách je u nás okolo 6 km/h a s výškou pochopitelně roste, protože se zmenšuje vliv tření proudícího vzduchu o zemský povrch. V nížinách je u nás v průměru zaznamenáno asi 15 dnů s bouřlivým větrem, s nárazy o rychlosti 62-74 km/h, za rok. Ve výšce kolem 400 metrů nad mořem je takových dnů již 25 a nad 700 metry nad mořem již více než sto.
Předpověď větru je pro dnešní meteorologické modely mnohem snazší nežli předpověď srážek, nebo oblačnosti. Je to díky tomu, že proměnlivost pole větru přeci jen nebývá tak velká jako u ostatních zmiňovaných meteorologických prvků. Obvykle předpověď rychlosti i směru větru bývá velmi spolehlivá i na týden dopředu. Pokud tedy uslyšíte v meteorologické předpovědi varování před prudkým větrem, je velká pravděpodobnost, že se takové varování naplní.
Silnější vítr přitom není nebezpečný jen přímými škodami, jako jsou polámané stromy a odnesené střechy, ale i v kombinaci s ostatními meteorologickými prvky a jevy, jejichž účinek umocňuje. Příkladem je snižování pocitové teploty a rychlejší vychládání lidského organismu při spolupůsobení nízké teploty vzduchu a větru, nebo také tvorba sněhových jazyků a závějí na silnicích při sněžení. Vítr se v atmosféře uplatňuje také při přenosu vody, energie, zvyšuje intenzitu výparu a ovlivňuje tvorbu námrazy.
Silné větry – vichřice a orkány zaujímají v Beaufortově stupnici nejvyšší místa, stupně 9 až 12 , o orkánech hovoříme pokud dosáhne rychlost větru více než 118 km/h. Vichřice s takto silnými větry jsou v našich zeměpisných šířkách spojeny zejména v zimě s mohutnými oblastmi nízkého tlaku vzduchu nad severní Evropou. V létě jsou pak častější nárazy větru spojené s bouřkami anglicky nazývané downburst, microburst, nebo gust front.
Vítr sám o sobě pro člověka bezprostřední nebezpečí většinou nepředstavuje, snad až na nejsilnější tornáda. Nebezpečný je však svým působením na předměty a objekty, které člověka obklopují. Silný vítr dokáže svým působení přemisťovat až překvapivě hmotné předměty, jiné dokáže při překročení limitních hodnot výrazně poškodit. Spektrum škod způsobené větrem je velmi široké – nejčastější jsou vyvrácené a polámané stromy, padající větve, poškozené elektrické vedení až třeba po zbořené komíny. V kronice města Židlochovic je možné nalézt záznam ze dne 15. června 1822, kdy kvůli silnému větru, který doprovázel bouřku, došlo v Ledcích dokonce ke zřícení jednoho domu.
Ten z Vás, kdo je přesvědčen, že vichřice a orkány jsou v Českých zemích jevem zcela novým, je na omylu. Řádění vichřic a orkánů má na našem území bohatou historii: jen za posledních 100 let se celoplošných zimních vichřic s rozsáhlými ničivými účinky vyskytlo více než dvacet. V sedmdesátých letech 19. století pak několik orkánů zdevastovalo lesní porosty na Šumavě. Následky této klamity byly likvidovány několik let a vedly velkému rozvoji voroplavby na Vltavě. Všechny orkány měly jedno společné – byly vyvolány velkým rozdílem tlaku nad severní a jižní Evropou.
Právě podle jmen v posledních letech přiřazovaným tlakovým nížím jsou pojmenovávány i větrné smrště. Orkán Kiryl se přehnal nad celou západní a střední Evropou počátkem roku 2007. Rychlost větru na našem území dosáhla svého maxima na Labské boudě v Krkonoších, kde byl zaznamenán náraz o rychlosti 209 km/h. Orkán Emma se datuje na počátek března 2008 a svůj maximální náraz 186 km/h na našem území si schoval pro Sněžku.
Letní ničivé větry jsou spojeny většinou s konvektivními bouřkami (bouřky velmi silné intenzity - pozn. red.). Za bouřek se nejčastěji prudký nárazový vítr vyskytuje na jejich čele, těsně před nástupem srážek. Ničivé nárazy v podobě již zmiňovaných microburstů a downburstů se však vyskytují také uprostřed či na zadní straně bouřek. (Jako nárazový vítr označujeme čerstvý nebo silný vítr, který mění krátkodobě rychlost o více než 5 m/s.) Speciálním ničivým větrem je potom tornádo. Jde o atmosférický vír menších horizontálních rozměrů, řádově desítky až stovky metrů, a kratší doby života - desítky sekund až desítky minut, ale většinou daleko výraznější intenzity.
S tornády se poměrně běžně setkáváme i na našem území. Jejich intenzita sice není srovnatelná s velkými americkými tornády, a naštěstí zatím u nás nebyl zaznamenán případ úmrtí v souvislosti s tornádem, ale škody způsobit dokáží rovněž. Mimochodem víte o tom, že tornádo popisuje již Kosmas ve své kronice. Vzdušný vír v roce 1119 zpustošil pražský Vyšehrad. Vyobrazení tornáda dokonce připojil do svého spisu Orbis Sensealis Pictus i Jan Ámos Komenský.
Extrémní projevy větru jsou každopádně fascinující fenomén. Změny počasí, zesílení větru a ostatní povětrnostní jevy byly v zájmu lidí od nepaměti a budou i nadále. Snad Vám toto krátké povídání o větru pomohlo proniknout do jeho podstaty.