Naše příroda, ročník 2010, číslo 1

Na rozdíl od řas se o sinicích v poslední době mluví poměrně často. Jsou zmiňovány především ve spojitosti s čistotou přírodních koupališť. Sinice a řasy jsou dvě rozdílné skupiny organismů, přesto mají mnoho společného. Je to hlavně způsob zisku energie, který probíhá fotosyntézou, jejímž vedlejším produktem je pro nás tak důležitý kyslík. Jak ale vypadají, jak se od sebe liší, jak žijí, kde všude se vyskytují, čím jsou přínosné nebo naopak nebezpečné pro člověka a další organismy?

Úžasný svět sinic a řas

Text: Petr Dvořák, Petra Mazalová / Foto: Petr Hašler

Všude, kam se rozhlédneme, můžeme narazit na neviditelnou hordu malých zelených organismů, jimiž jsou sinice a řasy. Primárním stanovištěm pro všechny sinice a řasy je voda, najdeme je v planktonu (soubor organismů vznášejících se ve vodním sloupci) stojatých nádrží a pomalu tekoucích vod, na dně potoků či rybníků a v moři. Dále rostou na stromech, kamenech, na vlhké půdě a v malém množství i ve vzduchu kolem nás. Příhodným prostředím pro některé druhy jsou také extrémní stanoviště jako termální prameny, sníh, led, slaniska, rašeliniště či jeskyně, jednoduše všude tam, kam dosahují alespoň nějaké světelné paprsky.

Craticula sp. - běžná rozsivka z povrchu bahna, kaluží a rybníků / Foto: Petr Hašler

Sinice mají prokaryotní buňku, která neobsahuje žádné vnitrobuněčné organely (např. jádro) ani membrány a jsou známé z fosilních vrstev starých až 3,5 miliardy let. Mezi prokaryotní organismy patří spolu se sinicemi ještě bakterie. Řasy spolu s houbami, rostlinami a živočichy patří k organismům s eukaryotní buňkou (obsahují membrány, jádro a ostatní organely), která se vyvinula podle fosilního záznamu přibližně před 1,5 miliardou let.

Může se to zdát překvapivé, ale dodnes bylo rozpoznáno na 35 000 druhů sinic a řas. Rozlišují se na základě vnějšího tvaru buňky, barvy (složení fotosyntetických pigmentů), velikosti, způsobu rozmnožování a dalších specifických znaků. Buňky sinic a řas se vyskytují jednotlivě, v koloniích nebo tvoří vlákna. Tvarová rozmanitost je zejména u planktonních zástupců obrovská. Jsou známé různé trny, výběžky či hrbolky. Nejzajímavější skupinou, co se týče tvarové variability, jsou ovšem zelené řasy zvané krásivky.

Nejmenší sinice můžeme vidět pouze za použití mikroskopu, protože mají velikost kolem jedné tisíciny milimetru. Naopak mořské chaluhy dorůstají velikosti několika desítek metrů. O barvě napovídá často již název jednotlivých skupin řas. Rozlišujeme řasy zelené, hnědé, červené, sinice bývají většinou modrozelené.

Kompletní článek naleznete v tištěné verzi časopisu Naše příroda 1/2010.