Naše příroda, ročník 2011, číslo 1

Utíkal jsem dolů z půdy za nimi. Honička nepřestávala. Jednou dobíhá samici jeden samec a po chvíli zase druhý. Ani jeden se však, co jsem viděl, samice nedotkl. Chvílemi zůstali samci zase proti sobě, cenili zuby a zvláštně nadouvali hrudník, jako by chtěli zastrašit soka. Střety samců se neobešly ani bez skřeků, vrčení a pištění. Pak se situace poněkud zklidnila, jeden samec se cítil více ohrožen, s jakousi pokorou vydával žalostnější signál s bolestným přízvukem. Bylo již zjevně vidět, že mele z posledního, nakonec vysoce zavyl a uprchl ze hry.

Soužití s kunou skalní

Text a foto: Ivan Kňaze

Hned v počátečních pozorováních jsem zjistil, že samice obsadila a označila trusem nejen naši půdu, ale trus se nacházel i v zahradě, uvnitř sousedovic stodoly, v sousedním dvoře - všude na viditelném místě, často přímo na betonových chodnících kudy přes dvůr chodíme. Ze třinácti špalíčků trusu bylo jedenáct vytvarovaných do tvaru dýmky a dva byly rovné s jedním ostrým koncem. Kuna si trusem značí své loviště na otevřeném vyvýšeném místě nejen na okraji, ale i uvnitř svého výsostného území. Při zkoumání této problematiky jsem odhalil jednu důležitou skutečnost: Samice si ještě před říjí vytvořila z trusu jakousi cestu, která pravděpodobně představuje hlavní pachovou zónu. Vedla od sousední stodoly, přes naši zahradu a kůlnu až k nám na půdu. Na jednom otevřeném místě uprostřed půdy se v kruhu o průměru 50 cm nacházely na husto rozmístěné hromádky trusu, silně potřísněné močí. Kuna si tak zřejmě značí centrum páření nebo nějaký význačný bod pro společné setkání se samcem...

V ohradě pro slepice jsem ráno našel jedno mládě kuny skalní, Foto: Ivan Kňaze