Naše příroda, ročník 2011, číslo 1

Zimní období představuje pro všechny živé tvory nemálo komplikací. Mrazivé dny se sněhovou pokrývkou a výrazně omezená dostupnost potravy nutí každého živočicha, aby se před zimou chránil svým specifickým způsobem. Většina hmyzožravých ptáků ještě před začátkem zimy odlétá do teplejších krajin, kde mají vhodnější klimatické podmínky a dostatek potravy. Zvířatům a ptákům, kteří zůstávají v našem podnebném pásmu, zase naroste teplejší a hustší srst nebo peří. To je chrání před nepřízní počasí. Nejzajímavější strategii k přežití zimy však mají některé druhy savců, kteří toto období jednoduše prospí. I když se zdá, že jde o pohodlný a jednoduchý způsob přečkání zimy, není to pravda, protože skýtá mnohá úskalí a nebezpečí ...

Tajemství zimního spánku

Text a foto: Ľubor Čačko

Zimní spánek, odborně nazývaný hibernace, je velmi složitý fyziologický proces. Předchází mu důkladná příprava, která spočívá v nahromadění dostatečných tukových zásob zvířete a správném výběru vhodného úkrytu. Samotný akt upadnutí do zimní strnulosti trvá u zimních spáčů často i několik hodin. Během této doby se zvířatům výrazně snižuje tělesná teplota. Zatímco během vegetačního období se jejich tělesná teplota pohybuje kolem 38 - 41 °C, tak během zimní strnulosti často klesá až na jeden stupeň Celsia. Zpomalují se i všechny životní procesy. Frekvence srdce prudce klesne, zpomalí se dýchání a látková výměna. Zvíře křečovitě ztvrdne a zkroutí se do klubíčka. Takový kulovitý tvar má z geometrického hlediska v poměru k obsahu nejmenší povrch, což je pro zvíře velmi důležité, protože velikost tělesného povrchu je rozhodujícím faktorem při vyzařování a ztrátě tělesného tepla. Spící zvíře se proto fakticky nachází na hranici života a smrti, protože všechny jeho životně důležité tělesné úkony jsou omezeny na minimum...

Ježek prospí zimu schoulený do klubíčka, nejčastěji zahrabaný v kupce listí nebo sena, Foto Ľubor Čačko